Irina Popova: Vychovávat děti skrze tanec je nejkrásnější role mého života

Učit je životní poslání. Bez sentimentu i přehnaného klišé. A že je krásné učit (se), inspirovat a společně tvořit, ví také patnáct učitelů, kteří letos získali ocenění Učitel roku Olomouckého kraje. Jací jsou? To vám postupně odkryjeme. A teď propnout špičky a rovnou vplujme do světa baletního tance. Tím se Irina Popova celý život zabývá a toto nádherné umění předává dál.

„Maminka mě už od šesti let vodila do různých kroužků a mě nejvíc zaujal klavír v hudební škole a baletní výuka v Akademickém divadle v našem městě Samara. Tato volba měla zásadní vliv na výběr mého životního povolání, vzpomíná na začátku Irina Popova.

Studium klasického baletu od útlého věku znamenalo každodenní disciplínu, vytrvalost a neustálou práci na sobě. Balet vyžadoval nejen fyzickou zdatnost, ale také schopnost naslouchat učitelům, respektovat jejich vedení a přemýšlet nad každým pohybem. Hodiny opakování, precizní práce a touha po zdokonalování postupně přinášely první výsledky. Největší odměnou se, jak sama dodává, stávaly chvíle na jevišti – ať už ve sborových scénách, nebo později v sólových rolích, kdy hlasitý potlesk diváků potvrzoval, že všechna námaha má smysl.

V Rusku působila v baletním souboru osm let, následně pokračovala dalších dvacet let v baletu Moravského divadla Olomouc. Během svého angažmá však postupně objevila další důležitou životní roli, předávání radosti z pohybu dětem. Práce s mladými tanečníky ji natolik oslovila, že se rozhodla rozšířit své vzdělání o pedagogický směr. Nastoupila proto na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, kde studovala obor Taneční pedagogika. „Učila jsem se tam pedagogiku klasického, lidového i moderního tance, učila jsem se správnému pedagogickému vedení dětí a citlivému přístupu k nim a z toho čerpám dodnes ve své praxi”, dodává. V roce 2010 vše vyústilo v založení vlastní baletní školy. Za tu dobu připravila kolem tisícovky dětí (včetně dospělých). Děti se pravidelně umisťují na předních příčkách na různých tematicky orientovaných soutěží.

Ve své výuce klade důraz nejen na technickou stránku tance, ale také na lidské hodnoty. Učí děti pokoře, vděčnosti, spolupráci a cílevědomosti. Přiznává, že její přístup bývá někdy přísný, zároveň však nikdy nešetří pochvalou. Oceňuje především snahu a vytrvalost, protože právě ty podle ní vedou k opravdovému růstu.

Balet pro ni není pouze uměním pohybu. Věří, že správné a citlivé vedení může pozitivně ovlivnit celý život dítěte. Tanec podle ní učí překonávat sebe sama, zvládat překážky a budovat zdravé sebevědomí.

Balet pro ni není pouze uměním pohybu. Věří, že správné a citlivé vedení může pozitivně ovlivnit celý život dítěte. Tanec podle ní učí překonávat sebe sama, zvládat překážky a budovat zdravé sebevědomí. Děti si díky němu osvojují vlastnosti, které využijí daleko za hranicemi tanečního sálu.

Velkou motivací jsou pro ni také pozitivní ohlasy od profesionálních institucí (konzervatoří a tanečních akademií v Česku ale třeba i ve Vídni), kam její žáci a žákyně odcházejí. Ty potvrzují vysokou úroveň přípravy i její dlouholetou pedagogickou práci.

Ani po letech praxe nepřestává hledat inspiraci. Sleduje nové baletní inscenace, divadelní představení, choreografie i tvorbu tanečníků a choreografů z celého světa. Taneční komunita je podle ní velmi propojená a vzájemná inspirace je její přirozenou součástí.

„Jsem pyšná na svoje žáky a mám velkou radost, když vidím, jak je těší nejen jevištní vystoupení, ale i celá ta náročná příprava. Vidím, že tato práce má smysl. Dokud to bude možné, budu učit. Balet mi dal celý život a já mám potřebu předávat jeho krásu další generaci. Studentům Pedagogické fakulty UP bych chtěla vzkázat, že každé dítě je osobnost a určitě má talent, který musíme rozpoznat a stále rozvíjet tak, aby nám pedagogům pak za to bylo vděčné a v případě, že půjde také učitelskou cestou, mohlo předávat poznatky a zkušenosti, které od nás získalo, třeba na své další žáky,“ uzavírá Irina Popova.

Text: Nel Foberová

Foto: archiv Iriny Popovy