Je tu další text našeho bloggera Petra Šulce! Tentokrát jde o příspěvek k frontální výuce a jejím alternativám. Jak správně zvolit metodu výuky? Má být učitel kreativní a inspirativní? Přečtěte si zamyšlení nad těmito i dalšími otázkami a inspirujte se!
Při studiu na vysoké škole jste se dozajista setkali s pojmem frontální výuka. Určitě jste k ní dostali mnoho užitečných rad a mnoho alternativ. Troufám si tvrdit, že alternativy jsou mnohem užitečnější a mnohem více žádoucí. Alespoň v mé praxi. A doufám, že i v té vaší.
Na začátku pedagogické dráhy jsem v šuplíku metod neměl příliš na výběr. Nevěděl jsem, kterou metodu zvolit, která bude zábavná, která bude vadit mně i mým žákům. Ostatně – stran metod se nemohu nikdy rozhodnout, neboť nevím, před jaké žáky předstupuji. Lehce se pak přihodí, že perfektně vyladěnou hodinu doslova sršící pestrými aktivitami hodíte do koše na odpadky. A budete mrzutí. Vždyť nás to tak učili!
Pro začínajícího učitele se zdá být frontální výuka příjemným startem kariéry. Náplň výuky si pečlivě připravíte, zaopatříte si projektor a působivé pracovní listy, děti budou jen sedět, nikdo nebude vyrušovat, všichni budou horlivě plnit zadané úkoly. Zazvoní, sbalíte věci a zabouchnete dveře za vším, co se událo. Pásová výroba dětí úspěšně pokračuje, protože plníte cíle. Má to samozřejmě zase nějaký háček. Po určité době se zblázníte.
Zazvoní, sbalíte věci a zabouchnete dveře za vším, co se událo. Pásová výroba dětí úspěšně pokračuje, protože plníte cíle. Má to samozřejmě zase nějaký háček. Po určité době se zblázníte.
Hodiny se stanou prvoplánovými, děti budou znuděné a vy unavení, neboť se při čelní metodě udřete k smrti. Z vlastních zážitků a spolupráce s učiteli různých věkových kategorií otevřeně přiznám, že pro řadu z nich je čelovka (říkejme tak téhle proslulé metodě) pohodlnější. Jak jsem nastínil – předají potřebné informace, tu a tam opraví test, lidsky řečeno seberou těžce vydělané peníze a jdou domů, kde se věnují vlastním koníčkům. V tento okamžik je na místě si osvěžit, kdo ten učitel je. Víme, že je to osoba, jež funguje v edukačním procesu. Záleží však, jak funguje. Odpovězme si na základní otázky. Má být učitel inspirativní? Má být učitel kreativní? Má učitel žáky zaujmout i v neoblíbeném předmětu? A že jich dnes je. I výtvarná výchova se tváří jako dobrá kamarádka, máte-li pro ni vlohy. A to je přesně ono. Nemáte-li předpoklad pro malbu či kreslení, nikdy nebudete umět malovat. Ztotožňujete se s tím? Já ne. Pokud chci umět malovat a jsem přesvědčený, že to jednou dokážu, pak ze mě bude malíř. Cesta bude trnitá a místy klopýtnu a zašpiním se od barev, zlomím pár štětců a zaškatulkují mne jako mazala. Ale dokážu to.
Rád se vrátím k mým oblíbeným otázkám. Na všechny existuje jednoznačná odpověď – ano. Postavím-li čelovku a mou odpověď do matematické rovnice, bude vypadat takhle:
Čelovka ≠ ano.
Zahraji si na učitele a řeknu vám, kolik milionů metod existuje. Skupinovky sem, projektové výuky tam, aktivizační X a aktivizační Y. Ale. I ryze výuka postavená na těchto superlativy hýřících metodách a formách se nerovná mému ano. Symbióza. To je to slovo. Od každého trochu.
Pokud chci umět malovat a jsem přesvědčený, že to jednou dokážu, pak ze mě bude malíř. Cesta bude trnitá a místy klopýtnu a zašpiním se od barev, zlomím pár štětců a zaškatulkují mne jako mazala. Ale dokážu to.
Kdysi jsem dostal otázku, jak si užívám letní prázdniny a dovolenou. Víte, budu sobecký a nebudete mě mít rádi, avšak prázdniny mi přijdou příliš dlouhé. Potřebuji kontakty s dětmi, potřebuji jejich výrazy a gesta, potřebuji zpětnou vazbu a potřebuji školní hluk. Většinou se během teplých měsíců věnuji recyklaci materiálů. Nebojím se nových začátků a nebojím se zkoušet všechno od nuly. Proto ty prázdniny pro mne existují – mám čas zdokonalit sebe i své materiály. Vzadu v mozku mimo to cinká věta: Za něco ty letní výplaty přeci jen jsou, ne? Po několika letech ve školství mohu říci, že jsem nikdy neučil tentýž ročník podle mých původních příprav. A to je na této práci krásné. Tedy vynechám-li pocit zadostiučinění, když dítě potěším krásnou známkou. Strávím-li celé prázdniny jen chytáním bronzu a kypřením mého těla lahodným jídlem, budu v září někde, kde nechci být. Budu před dětmi plnými nových očekávání a já... budu tam, kde jsem byl před rokem. Se starými materiály. A se starým já. A zcela jistě přehlédnu nově formující se osobnost, která za to stojí.
Dám vám radu na závěr. Ne, radu ne. Budu se snažit vás inspirovat. Eliminujme čelovku na nutné minimum, buďme kreativní a investujme čas do nových věcí. S vaším dovolením si tu odložím mou větu z dnešní hodiny v osmé třídě. A s vaším nedovolením odcituji sám sebe: Děcka, víte, předělal jsem celou literaturu pro osmý ročník, začlenil jsem mnoho nového, připravil jsem spoustu nových textů k rozboru. Sám nevím, nakolik bude funkční. Ale věřte mi, bude to zábava. A jak to dopadlo? Mají mě rádi, protože nejsem konvenční. Učitel učitel naučí, učitel člověk inspiruje. Na čelovku se brzy zapomene, na kreativitu se vzpomíná. A pod to se hrdě podepíšu.
Petr Šulc