top of page

Nejohroženější skupinou jsou na VŠ doktorandi a doktorandky. O reformě se stále jen mluví

Pozice ombudsosoby je podle ní velice náročná. Sama ji na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci vykonává třetím rokem. „Kauzy, s nimiž se setkáváme, nejsou hezké. Nezřídka bychom mohli ztrácet iluze. Na druhou stranu nás kontakt se studujícími ohromně nabíjí. Pochopení potřeb studujících a následná komunikace směrem k vedení fakult a vysokých škol jsou užitečné pro obě strany,“ říká Michaela Antonín Malaníková. Na tuto práci jsou – velmi záměrně – dva, v týmu je na FF UP s kolegou Jaroslavem Šotolou.



Od loňska je Malaníková též členkou evropské sítě ombudsosob (ENOHE – European Network of Ombuds in Higher Education). Na jejich poslední mezinárodní konferenci připravovala speciální tréninkový program zaměřený na mediaci, přijímání podnětů a řešení problémů. To jsou totiž nejpalčivější témata, která ombudsmanky a ombudsmany napříč světem trápí. 

 

Jak říká, pro kvalitní výuku je bezpečné a přátelské prostředí pro studentstvo i vyučující naprosto zásadní.

 

Máte po setkání se zahraničními kolegy a kolegyněmi. Co je z pohledu ochránce nejdůležitějším úkolem, který mají univerzity a vysoké školy před sebou?


Prvořadé je, aby se ombudsmanská pozice stala na vysokých školách standardem. Přičemž každá vědecká instituce či univerzita si musí sama zvolit model, který jí bude vyhovovat: jestli bude ombudsosoba na jednotlivých fakultách či na celouniverzitní úrovni a kdo bude tyto funkce vykonávat. Nicméně opodstatněnost existence ombudsmanské pozice – zdá se mi – stále jistým způsobem rezonuje napříč českou společností. Pokud se stane standardem, rádi bychom z pozice školské ombuds platformy (ŠOP) vytvořili normy, standardy a metodiky, aby jejich „uživatelé a uživatelky“ měli snadnější a jasnější cestu při řešení podnětů.

 

Takže vlastně vznikne jakási kuchařka, je to tak?


Ano. Nesmírně zajímavý projekt teď třeba řeší NKC  gender a věda. Ve spolupráci s dalšími evropskými institucemi se v projektu UniSAFE věnují problematice genderově podmíněného násilí na univerzitách a výzkumných institucích. Jedním z výstupů projektu je vytvoření metodiky, jak s daným problémem nakládat. Je to právě sociální bezpečí, které by se mělo stát zastřešujícím tématem a běžnou praxí na univerzitách.

 

Pro kvalitní výuku je bezpečné a přátelské prostředí pro studentstvo i vyučující naprosto zásadní.

Kdy bude „kuchařka“ na světě?


Co vím, metodika UniSAFE je ve stadiu připomínkování, měla by být dostupná v češtině do konce roku. Co se týče dalších témat, tam je vše teprve na začátku.

 

Není – v porovnání se zahraničím – třeba chybou, že mnohé ombudsosoby pracují na vysokých školách jen na částečné úvazky?


Rozhodně je to komplikované. V Česku ombudsmanství vykonáváme povětšinou na půl úvazku k další činnosti a mnohdy se nejedná o úvazek pravidelně honorovaný. Bylo by fajn, kdyby se časem pozice ombudsosob institucionalizovala, a to zejména proto, aby bylo možné soustředit se vedle řešení aktuálních podnětů taky na oblast prevence.

 

 

Předpokládám, že i toto se můžeme od evropské sítě ombudsosob (ENOHE) učit.


Samozřejmě. Její dvacetiletá existence je inspirativní a my v tomto případě rádi přebíráme zkušenosti ze západu. Právě ze zkušeností plynoucích z rozvinuté a dobře fungující agendy ombudsmanek a ombudsmanů bychom mohli čerpat pro vlastní dobrou praxi. Na druhou stranu nemějme iluze, že standardy jsou všude stejné. Už tím, že agenda ombudsosob vznikala i v zahraničí na různých základech, je různorodá. A různorodé je i ukotvení pozic ochránců v systémech jednotlivých škol. Což dobře vystihovalo i motto pražské konference: Jsme sice různí, ale sdílíme stejné hodnoty a máme stejné cíle.

 

Která země sdružená v evropském projektu ENOHE je nejdále?


Právě kvůli různorodým systémům to takhle nejde vzít a posuzovat. Cenné impulzy přináší Velká Británie a spoustu poznatků mají pro nás i kolegové a kolegyně z Kanady. Ale pro podnětné zkušenosti nemusíme za moře, nabízí je i Nizozemí nebo Německo. Tudíž jde o země, kde je pozice ombudsosob už dlouhodobě etablovaná.

 

Ombudsosoba by měla působit přátelsky a konstruktivně a současně si zachovat určitý potřebný odstup. Pozice ombudsosoby je velice náročná, kauzy, se kterými se setkáváme, nejsou mnohdy hezké. Nezřídka bychom mohli ztrácet iluze. Na druhou stranu nás kontakt se studujícími ohromně nabíjí.

A co vaše pozice uvnitř akademické obce?


Odpovím vám citací z jedné z přednášek, které na konferenci ENOHE zazněly: To be friendly but not friends. Ombudsosoba by zkrátka měla působit přátelsky a konstruktivně a současně si zachovat určitý potřebný odstup. Pozice ombudsosoby je velice náročná, kauzy, se kterými se setkáváme, nejsou mnohdy hezké. Nezřídka bychom mohli ztrácet iluze. Na druhou stranu nás kontakt se studujícími ohromně nabíjí. Pochopení potřeb studentů a následná komunikace směrem k vedení fakult a vysokých škol jsou užitečné pro obě strany. Kladení důrazu na prostředí, které bude příjemnější pro všechny – studenty i vyučující –, by mělo mít kořeny v kolegiální atmosféře. Pro odvádění kvalitní výuky je bezpečné a přátelské prostředí naprosto zásadní.   

 

Mluví se o tom, že „nejohroženějším druhem“ jsou na vysokých školách doktorandi a doktorandky. Souhlasíte, je to opravdu tak?


Je to tak, protože doktorští studenti a studentky jsou na univerzitách ve velice složité situaci. Na jedné straně fungují v systému jako studující a současně mají na mnoha katedrách povinnosti vyučujících. Stává se často, že podmínky k jejich práci nejsou adekvátně nastaveny. Očekává se, že budou aktivní při výuce a zároveň že si budou plnit své studijní povinnosti, což je často dostává do těžkých pozic. V současné době se chystá reforma doktorského studia, ale pořád se neví, jakým směrem se celá problematika bude ubírat. Mnohé již nastavené trendy se s každým novým ministrem školství – a že se střídají často – revidují a vlastně se stále čeká.


Pro pozici ombudsosoby si ji vybrali sami studující, byli společně s Jaroslavem Šotolou zvoleni coby tým. „Tento způsob považujeme za nesmírně důležitý,“ říká olomoucká studentská ombudsmanka. Foto: Hynek Glos

 

Systémovou změnou určitě je i fakt, že valná většina dnešních studentů a studentek vedle studií zvládá i práci. Což dříve rozhodně nebývalo. Promítá se nějak i tento trend do práce ombudsmanů a ombudsmanek?


Máte pravdu, dříve si studující přivydělávali na letních brigádách. Dnes možná 80 procent z nich stíhá při studiu pracovat. Ohromná změna. Systém vysokého školství se s touto změnou učí pracovat, protože studující od nás chtějí podmínky pro svou flexibilitu. A je pak jen na vyučujících, jestli studujícím vyjdou vstříc. Práce při studiu může být pro jednotlivce motivační, kdy si jdou za svým cílem – vědí, že chtějí studovat. A současně se zvyšují nároky studujících na kvalitu výuky. Ostatně vedení fakult klade na evaluaci – hodnocení ze strany studujících – podstatný zřetel. Třeba u nás v Olomouci proděkanka pro studium věnuje pozornost každému hodnocení u každého předmětu. Úctyhodné a dechberoucí. A my vyučující studentstvo ke zpětné vazbě vyzýváme. 

 

Vraťme se, prosím, ještě k mezinárodní konferenci ombudsosob, která se konala v Praze. Vy jste byla členem organizačního týmu a připravovala mimo jiné i speciální tréninkový program. O čem a k čemu byl?


Training activity program TAP nabídlo ENOHE v Praze vůbec poprvé. Účastníci a účastnice se v něm zaměřili zejména na mediaci, přijímání podnětů a řešení konfliktů. Což jsou témata, která vzešla z ankety uskutečněné na loňské konferenci v Athénách. Právě tato tři témata se ukázala býti nejpalčivějšími. Lektory se stali ombudsosoby nebo odborníci a odbornice s dlouholetou praxí, a tudíž značnými zkušenostmi. Vedle zahraničních kolegů to byla zejména Dana Potočková, která s téměř dvacetiletou praxí patří mezi nejzkušenější české mediátory.

 

Náš tým kandidoval, když už bylo rozhodnuto, že ombudsosoby budou vždy muž a žena, tedy pár, přičemž je důležité, aby každý byl z jiné katedry. Studující má tak možnost volby, zda chce problém řešit se ženou – což v některých situacích upřednostňují především studentky –, nebo s mužem.

Jak vidíte celkový přínos ENOHE 2023?


Úžasná kolegialita postavená na otevřenosti a přátelství opravdu všechny ohromila. Pro české ombudsosoby a jiné příbuzné profese šlo o fantastickou příležitost, jak se moci konference zúčastnit ve vysokém počtu. Praze se navíc dostalo výsostného postavení uspořádat konferenci v roce, kdy organizace slaví 20 let. Nevídané bylo i zázemí, které vedení hostitelské Univerzity Karlovy účastníkům poskytlo. Víte, zorganizovat konferenci v roce 2023 právě v České republice bylo dlouho v plánu. Měla se stát impulzem pro rozvíjející se ombudsmanskou obec u nás a současně podanou rukou, s možností sdílení zkušeností a podpory.

 

Na Filozofické fakultě v Olomouci působíte s Jaroslavem Šotolou (rozhovor čtěte zde) ve dvojici, jako tým. Bylo to tak na vaší univerzitě vždy, že studentské ombudsosoby pracují v páru?


S Jaroslavem jsme již na konci našeho prvního funkčního období, které je tříleté. Před reformou na naší fakultě funkci vykonávala jedna osoba. Náš tým kandidoval, když už bylo rozhodnuto, že ombudsosoby budou vždy muž a žena, tedy pár, přičemž je důležité, aby každý byl z jiné katedry. Studující má tak možnost volby, zda chce problém řešit se ženou – což v některých situacích upřednostňují především studentky –, nebo s mužem. Stejný model funguje v Olomouci i na přírodovědecké fakultě a na právech. Ombudsosobu pro zaměstnance a akademiky pro celou univerzitu zatím u nás nemáme. Ráda bych zdůraznila, že párovost ve funkci je pro nás nesmírně důležitá. Jednak jsme vzájemně zastupitelní, a především máme s kým jednotlivé problémy sdílet. Většiny schůzek se účastníme společně, a tak máme možnost nahlížet na věc současně z více perspektiv. A zase jsme u solidarity a sdílení, které jsou zásadní a ukázala to i červnová konference na Karlovce. Je zkrátka potřeba se „zazdrojovat“, tedy čerpat zkušenosti a podporu od těch, co už vědí, i od sebe navzájem.


Související příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page