Opravování prací žáků je jednou z každodenních (a nevděčných) učitelských starostí. Náš blogger Petr Šulc chce ze své pozice učitele češtiny dnešním příspěvkem podat studentům učitelství krátký exkurz do tajů kontroly všemožných a nemožných žákovských produktů, jež je třeba opravit.
Jak už víte z mých předešlých romantických statí, jednoho dne jsem přestal být obyčejným smrtelníkem, jenž bloudí životem a hledá osud. Někdy mám totiž pocit, že život mě přesně deset měsíců ročně míjí a osud si mě vyhledal sám. Stal jsem se učitelem. Toto povo… poslání nese – jak již taktéž známo – jistá rizika. Jste blázen, jste fanatik, jste zkrátka někdo, kdo opravuje každou živou bytost, která projde kolem.
Víte, stát se učitelem je pravděpodobně banalita, již si dovolím uzavřít do pár slov. Studujete, píšete, čtete. Studujete, čtete, studujete, vykonáte státnice, obhájíte závěrečnou práci a s diplomem odcházíte do práce (pochopitelně vím, že to není tak snadné, jak jsem popsal). Tímto způsobem vedle sebe stojí učitel matematiky, učitel češtiny, dokonce i učitel výchovných předmětů. A co jejich náplň práce? Ta je samozřejmě stejná! Nebo ne?
Musím se proti tomu krátce ohradit. Učitel matematiky, učitel češtiny a učitel tělocviku neznamená totéž! Neznamenal, neznamená a znamenat nebude. Jednou pro vždy. A narážím na to dnes a denně.
Učitel matematiky, učitel češtiny a učitel tělocviku neznamená totéž! Neznamenal, neznamená a znamenat nebude. Jednou pro vždy.
Nebudu zabředávat do příprav, ty si přirozeně chystáme všichni. Haha. Je tu taková škaredá věc, kterou veřejnost velmi ráda přehlíží konstatujíc, že máme všechny ty dlouhé prázdniny, všechny víkendy, tu a tam se zjeví ředitelské volno, tu a tam vykvete nějaký ten sváteček. Opravování. To věčné a nevděčné opravování. Dovolte mi, abych se pokusil charakterizovat učitele – opravovatele.
Nedílnou součástí pedagogické profese je korektura. Na vysokých školách se objevuje několikrát do semestru, na středních školách pak několikrát za měsíc (budu-li velmi skromný), na školách základních denně. Denně! Pokud tedy neučíte tělocvik. Opravování patří ke každodenním starostem učitele. A záměrně vynechávám slovo každého. Ne každý učitel opravuje. I rozeberme si to.
Učitel matematiky opravuje denně. Objektivněji řečeno dle stavu žactva a počtu hodin matematiky v úvazku. Berme v úvahu například dvě třídy, v nichž vyučuje matematiku. Při pětihodinové dotaci opravuje dvakrát týdně, budeme-li počítat jednu písemnou práci týdně. Připočteme-li hodinu geometrie, pak bude s největší pravděpodobností opravovat čtyřikrát týdně. Zbytek úvazku tvoří přírodopis v šesti třídách s dvouhodinovou dotací. Vzhledem k faktu, že se jedná o naukový předmět, lze předpokládat jednu písemnou práci týdně. Celkově nám vychází deset písemných prací týdně. Pak zřejmě stačí kontrolovat výsledky.
Učitel tělocviku opravuje… šplh? Ne. Učitel tělocviku neopravuje. Tečka.
V úvazku máme tři češtiny po pěti hodinách týdně, tři němčiny po dvou hodinách týdně a jednu hodinu občanské výchovy. Tu samozřejmě mimo aprobaci, protože je to dnes moderní.
A pak je tu ten češtinář. Budu se snažit být stručný. V úvazku máme tři češtiny po pěti hodinách týdně, tři němčiny po dvou hodinách týdně a jednu hodinu občanské výchovy. Tu samozřejmě mimo aprobaci, protože je to dnes moderní. Ale o tom třeba příště. Důležitá pasáž textu: Hodina češtiny se nerovná hodině XY výchovy. Před dávnými a dávnými časy tu jistá inteligence zařídila rozdělení češtiny do tří hlavních složek – jazyková výchova, slohová a komunikační výchova a literární výchova. Pro smilování, tohle všechno se tam najednou vleze. A ano, tohle všechno se opravuje. Má smysl počítat, kolik písemných prací týdně projde pod rukama? Asi ne. Chtěl bych však studentům v pregraduální přípravě podat krátký exkurz do tajů opravování všemožných a nemožných produktů, jež bude třeba opravit.
Jazyková výchova
Pravopisná cvičení
Jeví se jako dobří přátelé, ale prosím, jsou to lexikálně a upraveně řečeno faux amis. Opravujete-li jednu třídu, pak je vše v pořádku. Opravujete-li dvě třídy, v nichž jste měli tu drzost psát totéž, přehlédnete s klydem i hrubé chibi. A důvod je prostý – už je zkrátka nevidíte. A opravujete-li tři třídy a více, máte toho plné zuby. Plusem budiž rychlé hodnocení. Sečtete počet chyb a dle klasifikačního řádu tam prásknete nějaké číslo.
Diktát
Ne, diktát není kamarád. V šestém ročníku možná ještě trošinku ano, jelikož příliš nesledujete interpunkci. Tu ta děťátka ještě moc neumí. Sledujete však více jevů najednou. Proto doporučuji, pište každý pravopisný jev nejdříve zvlášť, poté je spojte ve smysluplný celek. Nejdříve analýza, pak syntéza. Však to znáte.
Písemná práce jakkoliv tematicky zaměřená – ilustrativně slovní druhy
Bude to dobré za předpokladu, že žáci umějí slovní druhy slovně – rozumějme NE čísly. Žádné babička jednička, hodná dvojka, ona trojka. Babička je podstatné jméno, hodná přídavné jméno, ona zájmeno. Jednoduše se pak stane, že ve změti čísel se nevyznáte ani vy, ani žáci. Oni totiž pod šestkou většinou řeknou slovesa, pletou předložky a spojky, částice jsou sprostá slova a citoslovce jsou hekání. A k těm zájmenům – ta by nejraději zrušili. Pokud si do takové písemné práce vytvoříte minimálně pět různých typů cvičení, abyste řádně analyzovali znalost učiva, pak jednu práci budete opravovat více jak pět minut.
Slovně-druhový rozbor
Škaredá věc. Každá práce minimálně deset minut a více. Rozbor totiž nevěstí nic dobrého a hezkého. Jedná se o práci čítající alespoň osm úkolů (vyhledání a určení slovních druhů, charakteristika slovních druhů, kategorie nižšího řádu…).
Písemná práce zaměřená na slovotvorbu
Fuj. U toho se zapotíte sami. Nejvíc neoblíbené učivo. Sotva jste to žáky naučili, máte pocit, že to sami neumíte. A teď to opravujete čtyřicetkrát. Prvních pět opravíte bryskně, zbytek se potáhne do dlouhých zimních večerů. Věřte mi, mezi předponou a příponou neshledáte rozdíly.
Syntaktická písemná práce
Jestli se vše jevilo jako med, tohle bude teprve peklo. Každý žák vám řekne, že podmět je podstatné jméno, přísudek vždycky pouze sloveso a přívlastek přídavné jméno. Asi chápete, že opravovat práci s větnými členy bude katastrofa. Zabere vám půlku mládí, než se vyznáte ve zbrusu nových zkratkách jako Pč a Pl, nebo než odhalíte modifikace těch stávajících – Pt jako podmět, Pk jak přísudek, Pč jako příslovečné určení vyber si.
Větně-členský rozbor a chraň vás ruka Páně Graf věty jednoduché a souvětí
Tohle je šílenost. Ty grafy budete opravovat, dokud nezešedivíte. Doporučení ode mě. K rozboru předkládejte jednoznačné výpovědi, co do počtu maximálně pět. Čím více, tím hůře. Pro žáky i pro vás. Oni se zblázní a nestihnou to, vy to nikdy neopravíte.
Slohová a komunikační výchova
Mluvní cvičení – má vlastní aktivita
Žák si vylosuje téma, o němž několik minut spontánně hovoří. Hodnotí se celkový projev, dodržení tématu a délky, užívání spisovné slovní zásoby, hezitační zvuky a nadměrné množství vycpávkových slov. A ano, hodnotí se to velmi špatně. Je to totiž příliš subjektivní. Proto doporučuji vytvořit si vlastní počitadlo, do něhož zadáváte každou známku zvlášť. Průměr pak ukáže, jak si žák vedl. Podporuje to však vyjadřování, mí žáci cvičko mají rádi.
Kontrolní slohová práce
Nejvíc nevděčný produkt této složky. Mně opravení trvá – po téměř osmi letech praxe – dva dny. První rok čtěte slohovou práci nejméně čtyřikrát. Při prvním čtení se seznámíte s obsahem, s dodržením odstavců a slohovým útvarem. Při druhém čtení opravte pravopisné chyby a interpunkci, při třetím pak sledujte, jakých obratů žák využívá, zda opakuje stejné výrazy apod., a při čtvrtém sumarizujte své postřehy. Já dnes již při prvním čtení opravuji pravopisné chyby, podtrhávám stejná a opakující se slova a vnímám vývoj textu. Při druhém čtení pak sleduji kohezi textu a celkovou jeho koherenci. Pro zjednodušení celého procesu jsem si navrhl vlastní razítko, které obsahuje pět řádků s hodnoticími faktory – pravopisné jevy, slovní zásoba, osnova práce, dodržení slohového postupu a dodržení slohového útvaru. Proč to rozlišuji? Například při vypravování žáci často sklouzávají k dějovému popisu. Osnova sice sedí, slohový útvar a postup nikoliv. Každý faktor ohodnotím známkou, z nichž poté vypočtu aritmetický průměr. A závěrečná cifra je na světě.
Literární výchova
Písemná práce dle tématu
Bude nejspíše složená z několika krátkých doplňovacích otázek, např. Autorem románu Petr a Lucie je __________. Častěji přistupuji k otázkám s možností výběru odpovědi, usnadňuje to pak opravování. Zkrátka jedete jednu otázku za druhou. Troufám si tvrdit, že písemné práce z literatury jsou sportkové. Buď to žák ví, nebo ne. Pár minut a basta.
Referáty
Pravděpodobně bude postup stejný jako u mluvního cvičení, viz výše.
Kulturní deník
Čtete, čtete, čtete – do důchodu daleko. Disponuje-li obrázky a neobsahuje-li příliš mnoho chyb, hodnotíte kladně.
A pak nepřeberné množství drobných aktuálně nutných písemeček, které si vymyslíte. Samozřejmě pro dobro vašich žáků.
Němčinu ani občanskou výchovu jsem popsat nestihl, třebaže je to snadné. Němčina je jazyk, že? Místo pravopisů opravujete výslovnost, místo rozboru pak čtení a mluvený projev. A tak dále.
Závěrem bych rád dodal, že tohle. Tohle vás poznamená. Budete s rudou žilkou v oku číst jídelní lístky, noviny, letáky, bohužel také e-maily, smsky a jiné zprávy od svých přátel. Nedokážete pak napsat větu, aniž byste zapomněli čárku. A všichni se vás budou bát. A tak budete opravovat. Dnes, zítra, do konce života.
Petr Šulc