Přál bych si, aby studenti byli hrdí na to, že studují na pedagogické fakultě, říká Kamil Kopecký

Aktualizováno: 3. 4.

Kamil Kopecký je jednou z nejvýraznějších osobností Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, dlouhodobě se věnuje oblasti rizikového chování na internetu a využívání IT nástrojů ve výuce. Je jedním z klíčových autorů koncepce Učitel21, zakladatel a hnací motor centra E-bezpečí, autor nepřeberné řady výzkumných, vzdělávacích i metodických projektů. Obdržel Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy za vynikající vzdělávací činnost na vysoké škole za rok 2020. Přečtěte si víc o jeho pohledu na vzdělávání učitelů, o jeho vizi budoucnosti učitelské přípravy nebo o zásluhách jeho ženy.



Pane docente, jste jedním z hlavních autorů konceptu Učitel21. Mohl byste přiblížit okolnosti jeho vzniku?


Koncept Učitel 21 vznikl původně jako online nástroj, který budoucím studentům učitelství prezentoval, co všechno naše fakulta nabízí, co umíme, jak reagujeme v profesní přípravě na potřeby měnícího se světa a jakého učitele vlastně chceme z našich studentů vychovat. K tomu bylo ale naprosto zásadní stanovit si přehledný a srozumitelný cíl – především srozumitelně definovat, co je cílem učitelství, co je naším produktem, co je naším výstupem. Proto vznikla potřeba definovat klíčové kompetence, kterými bychom měli naše absolventy vybavit. A snažit se hledat (a nalézat) cesty, jak tyto kompetence u našich studentů rozvíjet.


Změnit je třeba především myšlení nás, pedagogů na pedagogické fakultě. Mnoho z nás bohužel stále nechápe, že naším hlavním cílem není vychovávat vědce, teoretické matematiky či jazykovědce, ale pedagogy, učitele, kteří dokáží především předávat znalosti a dovednosti svým žákům.

Co bylo Vaším hlavním záměrem a co jste v oblasti profesní přípravy učitelů chtěl změnit?


Učitel 21 je koncept, je to cíl, ke kterému bychom na naší fakultě měli (či mohli) směřovat, pro mě je ale nejdůležitější, jak velkou část tohoto konceptu dokážeme skutečně převést do praxe. Za mě je tedy hlavním záměrem usilovat o to, abychom prostřednictvím našich seminářů, přednášek, cvičení a mimoškolních aktivit dokázali vychovat schopné učitele, kteří se uplatní na trhu práce, kteří budou chápat, co je smyslem jejich výuky, jaké metody mohou využít, jaké nástroje mají k dispozici apod.


Změnit je pak třeba především myšlení nás, pedagogů na pedagogické fakultě. Mnoho z nás bohužel stále nechápe, že naším hlavním cílem není vychovávat vědce, teoretické matematiky či jazykovědce, ale pedagogy, učitele, kteří dokáží především předávat znalosti a dovednosti svým žákům. A to je také jedna z hlavních kompetencí U21: Učitel by měl přemýšlet o cíli a smyslu vzdělávání – to platí jak pro učitele na ZŠ a SŠ, tak pedagogy na pedagogických fakultách.


S profesní přípravou na pedagogických fakultách je spojena řada problémů, které ostatně pravidelně a podrobně komentuji na svém blogu. K největším z nich patří závislost financování fakult na počtu studentů (což s sebou nese velké množství studentů v poměru k pedagogům), velmi špatné platové podmínky pro pracovníky, kteří přicházejí z praxe (bez nutných doktorských titulů), velmi diskutované téma představují také praxe a jejich rozsah (zákon velmi limituje, kdy a v jakém rozsahu mohou pedagogické fakulty praxe realizovat), problém představuje také výzkum a jeho financování a hodnocení, samozřejmým problémem je i obsah učitelské přípravy a připravenost absolventů... a takto bych mohl pokračovat dále. Některé problémy dokáže fakulta sama aktivně ovlivnit (např. změnou akreditací, studijních programů, předmětů) a pomoci může právě koncept Učitel 21, řada problémů je však na fakultách bohužel nezávislá a fakulty je nedokáží bez pomoci MŠMT a dalších institucí vyřešit.


Jsou jmenované problémy všeobecně platné? Potýkají se s nimi všechny fakulty připravující učitele?


Ano, výše uvedené problémy se týkají všech pedagogických fakult a jde o problémy dlouhodobé. Bohužel, pedagogické fakulty nejsou ve veřejném prostoru téměř vůbec slyšet, jejich pověst je špatná, neexistuje žádné silné profesní sdružení, které by např. spojovalo akademiky z pedagogických fakult a které by mělo sílu ovlivňovat veřejné mínění, bylo vidět v masmédiích, zlepšovalo obraz fakult ve veřejném prostoru, prezentovalo, co užitečného a zajímavého na pedagogických fakultách vzniká. A přitom v posledních 10 letech prošly fakulty výraznou proměnou a úroveň pedagogické přípravy se v řadě aspektů velmi zlepšila! Nejsem naivní v tom, že by snad fakulty připravovaly své absolventy naprosto skvěle a dokonale, přesto však kolem sebe vidím mnoho zlepšení.


Nové akreditace sice běží relativně krátkou dobu, ale přesto: můžeme už sledovat výsledky zamýšlených inovací?


Změny jsou určitě vidět. Sám garantuji jeden studijní program a mohu s klidným svědomím říci, že se nám podařilo studijní program více optimalizovat, ubrali jsme časové dotace u některých teoretických disciplín, přidali didakticky orientované předměty, rozšířili nabídku výběrových disciplín, vytvořili databáze studijních materiálů, do výuky si zveme experty z praxe, pro studenty realizujeme nejrůznější terénní exkurze apod. Jako konkrétní příklady můžu uvést např. mediální výchovu, kterou se nám podařilo zakomponovat do učitelského základu, stejně tak předměty jako je online bezpečnost a její prevence (e-bezpečí), moderní technologie ve výuce apod. Nemohu zde hovořit za ostatní kolegy a garanty, ale pevně věřím, že nezbytné úpravy proběhly i u jejich studijních programů.


Jste spokojen s tím, jak se studium na pedagogické fakultě proměnilo? Daří se inovace uskutečnit?


To je velmi citlivá otázka, na kterou je obtížné zodpovědět, přesto se o to pokusím. Na jednu stranu vidím, že změny probíhají a dějí se, na straně druhé však existují oblasti, ve kterých k zásadním proměnám nedochází a zde vidím velké rezervy. I na pedagogických fakultách bohužel existuje velká diverzita a rozdíly mezi katedrami, ale i samotnými učiteli. Ale to je asi přirozené.


Naším cílem je, aby i studenti pedagogické fakulty nezůstávali uzavřeni v pomyslných bublinách svých studijních programů, aby z nich čas od času vykoukli a seznamovali se zajímavostmi světa i jinými cestami.

Výchova budoucích pedagogů v dnešní době jistě neprobíhá pouze v rámci tradičních disciplín, ale také dalšími způsoby. Můžete jmenovat některé příklady toho, co fakulta v této oblasti studentům nabízí?


Opět vyjdu z našeho konceptu Učitel 21 a jeho tezí – v našem konceptu hovoříme o tom, že učitel by měl mít širší rozhled o světě kolem nás a měl by své žáky vést k porozumění tomuto světu. Naším cílem je, aby i studenti pedagogické fakulty nezůstávali uzavřeni v pomyslných bublinách svých studijních programů, aby z nich čas od času vykoukli a seznamovali se zajímavostmi světa i jinými cestami.


Proto jim nad rámec jejich běžného studia nabízíme celou řadu zajímavých aktivit, ať již jde o nejrůznější exkurze či zajímavé přednášky inspirativních osobností. Zde bych vypíchl dva vzájemně propojené projekty – Svět médií 21. století a Inspirace pro 21. století, které studenty seznamují formou přednášek či besed s výraznými a inspirativními osobnostmi. K těm patří např. Daniel Stach, Marek Wollner, Václav Moravec, Jiří Kubík, Vít Klusák, Jirka Král, ale třeba také generál Petr Pavel a další hosté. Ti všichni dokáží studenty obohatit, rozšířit jejich obzory, donutit přemýšlet na různými otázkami, posílit jejich hodnoty a hlavně zajímat se o svět kolem sebe.


Co se z Vašeho pohledu na pedagogických fakultách mění nejobtížněji? Co je naší slabinou, co se nám dosud nedaří?


Jak už jsem vysvětloval výše, existují problémy, které fakulty změnit nedokáží a které vychází z principu jejich fungování a financování. Bohužel pedagogické fakulty jsou (ne svou vinou) orientovány na kvantitu, nemohou si dovolit fungovat tak, jak fungují vysokoškolské instituce např. ve vyspělých zemích, které jsou nám dávány za vzor (Finsko, Rakousko apod.). Ve Finsku je např. poměr mezi pedagogy a studenty na tomto typu škol cca 1:6, tedy na jednoho pedagoga připadá v průměru 6 studentů učitelství, v Rakousku 1:7 (více zde). Zde je možné se studenty pracovat individuálně, věnovat se jim, poskytnout jim reflexi, pracovat s nimi v terénu, vést jim odpovědně diplomky, vychovávat z nich skvělé pedagogy. U nás je poměr pedagogů a studentů přibližně 1:27. A to se bavíme o průměru, řada pedagogů učí několik set studentů a jsou trvale přetíženi. V takto nastavených parametrech nelze zásadním způsobem zlepšit kvalitu, zároveň však ale nikdy nesmíme na kvalitu rezignovat!


Zde vidím skutečně zásadní problém – pokud bude financování fakult závislé na počtu přijatých studentů či absolventů, tak se jejich kvalita zásadním způsobem nezlepší. Toto je však systémový problém, které samotné fakulty vyřešit nedokáží. Samozřejmě se pak můžeme bavit o tom, jak optimalizovat obsah učitelské přípravy, jak zajistit co nejdříve praxe, jak přilákat na fakulty didaktiky, jak nalákat na fakulty kvalitní studenty, jak zajistit, aby většina absolventů šla učit, jak opustit hon za tituly a přeorientovat se na hon za kvalitními didaktickými výstupy apod.


Každá aktivita, která se povede, ať už jde o besedu pro děti, vyřešený případ, přednášku pro rodiče, webinář pro studenty se zajímavou osobností… to vše mě a můj tým nabíjí energií a chutí tvořit něco nového a užitečného.

Pane docente, patříte k tahounům fakulty a počet Vašich aktivit je k neuvěření. Co Vás vlastně pohání a jak vše zvládáte?


Motorů je celá řada, zkusím zmínit alespoň 3 nejdůležitější. Na prvním místě musím určitě zmínit smysluplnost a dopad aktivit. S mým týmem se snažíme dělat takové aktivity, které vnímáme jako užitečné, smysluplné, které mají na cílové publikum dopad. A každá aktivita, která se povede, ať už jde o besedu pro děti, vyřešený případ, přednášku pro rodiče, webinář pro studenty se zajímavou osobností… to vše mě a můj tým nabíjí energií a chutí tvořit něco nového a užitečného. Dalším důležitým aspektem je týmová práce a spolupráce. O týmové spolupráci se obvykle hodně mluví, ale v praxi velmi často nefunguje – já měl to štěstí, že se mi podařilo poskládat sice malý, ale velmi dobře fungující tým. Posledním z nejdůležitějších motorů je moje rodina, především pak moje žena. Mou velkou výhodou je, že mám nesmírně kreativní ženu, která je pro mě velkou inspirací a která stála u zrodu velké části mých aktivit (je „matkou zakladatelkou“ projektu E-Bezpečí). Kromě inspirace mi ale pravidelně poskytuje nezbytný kritický pohled a včas odhadne, co nebude fungovat a co na aktivitě změnit (co prostě dělám blbě!). Díky za to!



Přál bych si, aby si společnost pedagogických fakult vážila.


Závěrem si prosím zkuste zahrát na věštce: jak bude vypadat učitelské vzdělávání v dalším století? Jak by mohla vypadat koncepce Učitel22?


Nevím, jak bude ve skutečnosti vypadat, ale nabídnu pár bodů, jak bych chtěl, aby učitelské vzdělávání vypadalo za 20, 50 nebo 100 let. Osobně si myslím, že koncept bude fungovat z větší části i za 100 let, proto si dovolím jen pár poznámek: 1. Přál bych si, aby učitelské vzdělávání nezaniklo a aby do škol chodili učit lidé, kteří chtějí učit a jsou v učitelství také vzděláni. 2. Přál bych si, aby budoucí učitele vychovávali lidé, nikoli stroje. 3. Přál bych si, aby kvalita vzdělávání byla důležitější než kvantita.

4. Přál bych si, aby přestal hon za tituly.

5. Přál bych si, aby se studenti na fakultu těšili, aby byli hrdi na to, že na pedagogické fakultě studují.

6. Přál bych si, aby byly fakulty skutečně orientovány profesně.

7. Přál bych si, aby si společnost pedagogických fakult vážila.


Obávám se ale, že 100 let nebude stačit. :)




Děkuji za rozhovor!


Ptala se Petra Šobáňová

Foto Ondřej Moučka

935 zobrazení0 komentářů

Související příspěvky

Zobrazit vše