Ve Valdštejnském paláci Senátu Parlamentu České republiky převzala Petra Šobáňová, proděkanka Pedagogické fakulty Univerzity Palackého a didaktička výtvarné výchovy, Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Prestižní ocenění získala za vynikající vzdělávací činnost na vysoké škole. Jaký je její pohled na učitelství a na problémy českého školství? Co je pro ni ve výuce stěžejní? Dočtete se v článku.
Ceny MŠMT ČR v oblasti vysokého školství, vědy a výzkumu předali 12. prosince 2022 ministr Vladimír Balaš a náměstkyně sekce vysokého školství, vědy a výzkumu Radka Wildová. Co pro Vás cena znamená?
Ocenění své pedagogické činnosti si velmi vážím, zvláště proto, že právě výuka bývá ve vysokoškolském prostředí často podceňována. Já vzdělávání a postojové formování našich studentů vnímám jako naše základní poslání. Jsem velmi ráda, že pan ministr věnuje pedagogické činnosti pozornost. Ještě více mě těší to, že cena, určená pedagogům ze všech českých vysokých škol, putuje právě na naši pedagogickou fakultu již podruhé. Předtím ji obdržel můj milý kolega Kamil Kopecký. Je to ocenění kvality pedagogické činnosti u nás a jsem na ně hrdá.
Smyslem ceny je vyzdvihnout význam akademiků, kteří se neustále zdokonalují při své praxi a zkvalitňují tak českou výuku. Co je pro Vás ve výuce nejpodstatnější?
Klíčové je vnímat potřeby a zpětnou vazbu od studujících. Snažím se je na jejich cestě k pedagogické profesi doprovázet co nejlépe a předat jim vše, co umím. Pokud jde o cenu, velmi si vážím už samé nominace a je pro mě závazkem učit co nejlépe a stále hledat nové cesty, jak výuku zkvalitňovat.
Chci budoucím učitelům a učitelkám ukázat, že se nemusejí nechat omezovat zažitými stereotypy, že mají nad světem vzdělávání přemýšlet a dělat věci po svém tak, aby jim věřili.
Co je v tomto směru největší výzvou?
Ve své výuce se věnuji budoucím pedagogům a občas se musím zaměřit na změnu jejich základního nastavení. Chci jim ukázat, že se nemusejí nechat omezovat zažitými stereotypy, že mají nad světem vzděláváním přemýšlet a dělat věci po svém tak, aby jim věřili. Uvědomuji si, že studenti učitelství a začínající učitelé přirozeně učí podle toho, s jakými vzory se setkávali. Mrzí mě proto, když od studujících slyším, že jejich zkušenost je spojena hlavně s frontální výukou. Setkávali se s ní sami ve škole, jiný způsob mnohdy nezažili ani na fakultě. To se snažím změnit a pro každý seminář připravuji pestrou paletu metod, tak abych jim ukázala, že učit lze i tak, aby byli žáci aktivní a nenudili se.
Lze zažité metody a formy výuky ve škole vůbec změnit?
Určitě ano, vždyť rámcové vzdělávací programy už dvacet let vyzývají ke změně a dávají učitelům volnost. Stejná volnost panuje i na vysokých školách. Na druhou stranu změny se neprosazují snadno, mnohé problémy totiž vycházejí ze zažité kultury panující na školách, kterou jednotlivec mění jen těžko. Školství je jako obří loď, která svůj kurz mění jen pomalu. Zároveň ale platí, že svět vzdělávání se překotně rozvíjí, stále se objevují nové podněty, poznatky, trendy. Dnes neexistuje nic jako typická škola nebo jeden modelový učitel, panuje pluralita. Dokonce i na jedné škole mohou být zkušenosti žáků a rodičů rozdílné. Podstatné je ale to, jestli žáci chodí do školy rádi. A v tom má české školství rezervy.
Co je dnes pro učitele výzvou?
Bez nadsázky se dá říct, že české školství se nachází ve stavu permanentní změny. Jen si to představte: rámcový vzdělávací program po roce 2000, nástup digitálních technologií a internetu, výzva v podobě inkluze, proměny pojetí rodičovství, nízká míra čtenářství u dětí, covid a on-line výuka, nárůst psychických problémů dětí, začlenění dětí z Ukrajiny, nyní revize rámcového vzdělávacího programu... Atd. Atd. Každý z vyjmenovaných jevů je navíc velmi komplexní a složitý, ale od učitelů se očekává, že budou schopni na tyto stálé proměny ihned reagovat, že je zodpovědně vyhodnotí a zpracují. Že budou kvalitně fungovat každý den, teď a tady.
Dobrý učitel si uvědomuje, čemu čelí žáci ve škole i mimo ni, v čem jsou zranitelní, v jakém světě žijí, co je trápí a co je může posouvat.
Učitel v roce 2022 už musí, nebo by měl být, v mnohém jiný než jeho předchůdce. Jaký? Co by měl znát, co by měl umět?
Oproti dřívějším generacím je pro dnešní učitele důležité nedívat se na výuku jen skrze svůj obor, ale vnímat celospolečenské souvislosti. Uvědomovat si, čemu čelí žáci ve škole i mimo ni, v čem jsou zranitelní, v jakém světě žijí, co je trápí a co je může posouvat. Dnešní učitel musí být otevřený a kreativní. Už si nevystačí s výkladem a frontální výukou, musí umět nadchnout. To nejdůležitější je ale myslím „být“ pro své žáky: naslouchat jim, pomoci jim najít pevnou půdu pod nohama, budovat jejich bazální pocit, že mohou lidem okolo důvěřovat a že ve světě mohou obstát. Že svět může být dobré místo. Nezapomeňme, že učitel je pro žáka velmi důležitou vztahovou osobou a v dobrém – nebo bohužel i ve špatném – jej ovlivní do budoucího života.
Platí to i pro učitele na vysoké škole?
Myslím, že ano. Učitel nebo učitelka jsou vždy vzorem a nezáleží na tom, na jakém stupni působí. Na pedagogické fakultě máme navíc ještě větší zodpovědnost. Připravujeme budoucí učitele, které bychom měli motivovat pro změnu. Proto se jim snažím dát co nejvíc a snažím se maximálně zohledňovat jejich potřeby.
S čím si dnes učitel naopak nevystačí?
Na učitele jsou dnes kladeny úplně jiné požadavky než dříve. Čeští učitelé mají velkou míru autonomie, sami připravují osnovy, ministerstvo jim dává jen velmi obecný rámec a zacílení. Sám učitel tak musí zvážit, jaký vzdělávací obsah je v jeho oboru ten přiměřený a hlavně: jakými cestami jej zprostředkovat právě těmto svým žákům. A v jiné třídě zase třeba úplně jinak. Učitel si dnes rozhodně nevystačí s pomyslnými „kuchařkami“ a univerzálními přípravami na výuku. Přístupy na různých školách a v jednotlivých třídách se mohou diametrálně lišit.
Kritérium kvality vzdělávání jsou žáci, kteří se těší do školy a mají chuť objevovat nové věci. Škola nemusí být nuda a učit se neznamená sedět v lavici a poslouchat výklad.
Lze říci, který z pedagogických přístupů upřednostňujete? Který dáváte svým studentům jako vzor?
Na to je těžké odpovědět. Studentům kladu na srdce, že mají žáky aktivizovat, že je nutné vycházet z jejich specifik a zájmů. Že mají žákům pomáhat k úspěchu. Nelze ale myslím říci, že existuje jen jeden správný vzor nebo nějaký nejlepší pedagogický přístup. Dnes se můžeme setkat jak s učiteli, kteří jsou velmi konzervativní, tak s novátory. To je v pořádku a inovace za každou cenu myslím nejsou kritérium kvality: tím jsou žáci, kteří se těší do školy a mají chuť objevovat nové věci. Přirozeně mě ale těší, že dnes je více vidět řada učitelských osobností, které do škol vnášejí neotřelé postupy a jejichž repertoár metod a nápaditost výuky jsou fascinující. Ukazují, že škola nemusí být nuda a že učit se neznamená sedět v lavici a poslouchat výklad. Mám radost, že mnohé z těchto učitelských osobností jsou naši absolventi. Je taky dobře, že v posledních letech se formuje vlivná skupina aktivních a zapálených učitelů-influencerů, kteří narušují stereotypní představy o „paní učitelce s křídou u tabule“ a jsou nositeli změny a hrdosti na učitelskou profesi. Taky díky nim se učitelství stává přitažlivější než dříve. Takové učitelky a učitele se snažíme ukazovat taky na našem portálu Učitel21.
A co může v tomto smyslu nabídnout přímo Pedagogická fakulta UP?
Pregraduální příprava učitelů se dnes ostře sleduje, a to nejen MŠMT, které spolu s fakultami spustilo ambiciózní reformu, ale i veřejností a studenty samotnými. Ti jsou dnes nároční, umějí formulovat své představy a chtějí víc než jen „papír“ na to, aby mohli učit. Zajímají se o kvalitu své přípravy a neváhají diskutovat o tom, co je pro praxi potřeba. Tyto debaty např. se studenty a studentkami z organizace Otevřeno vítám, protože nám pomáhají znovu a znovu uvažovat o tom, co je bází studia – a co je třeba jen zvyk, nebo dokonce zbytečný balast. Jednou z cest, jak neustrnout, motivovat se a zůstat v blízkém kontaktu s praxí, je třeba náš komunitní a informační portál Učitel21. Na jeho obsahu se podílejí jak sami studenti, tak také učitelé z praxe. Portál se stovkami článků a denně přidávanými tipy do výuky ukazuje pestrost dnešního světa vzdělávání. A je jednou z našich inovací, které nabízíme budoucím učitelům: vždyť učit se můžeme nejen v učebnách, ale taky na internetu. Inspirace a různé podněty k nám učitelům přicházejí ze všech stran a my jsme důležitou součástí tohoto proudu.
Souvisí udělení Ceny ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR za vynikající vzdělávací činnost na vysoké škole také s touto aktivitou?
Věřím, že ano. A mám radost, že je tato naše činnost vidět a že se náš vliv neomezuje jen na výukové týdny během semestru.
Děkujeme za rozhovor.
Foto: Jakub Čermák, archiv MŠMT
V Senátu byly předány ceny 18 laureátům v pěti kategoriích. Mezi oceněnými studenty, pedagogy a vědci, které ministr školství Vladimír Balaš uvedl jako výjimečné a motivované osobnosti českého akademického a vědecko-výzkumného prostředí, byl kromě Petry Šobáňové také Radim Filip z Přírodovědecké fakulty UP, který získal Cenu Františka Běhounka.
Text: Milada Křížková Hronová a redakce U21