„Styl učení si postupně tvoříme a budujeme,“ říká Eliška Dostálová

Naším dnešním hostem kosího rozhovoru se stala paní doktorka Eliška Dostálová. Ač je právničkou, je zároveň také vyučující, a tak má k učitelství sama blízko. V dětství se chtěla stát herečkou nebo učitelkou. Co by si asi pomysleli její bývalí učitelé, kdyby teď přišli na její přednášku? I o tom jsme si s paní doktorkou povídali.

Jaký byl Váš nejoblíbenější (nebo naopak nejméně oblíbený) předmět na základní škole?

Nejvíc mě bavila matematika, protože mi připadala logická a celkově užitečná. Nejméně pak fyzika a chemie.

Dostala jste ve škole nějakou poznámku?

Vlastně jen jednu za vyrušování v hodině biologie, když jsem spolužákovi podtrhla židli a on si sedl na zem.

Měla jste někdy učitele, který Vás zásadně ovlivnil? Jak?

Troufnu si říci, že na každém stupni vzdělání jsou učitelé, kteří můj život svým způsobem ovlivnili, a proto je nutno si uvědomit, jak je jejich role stěžejní již od raného dětství. Ačkoli jsem se z hlediska odborného zaměření vydala jiným směrem, hodně mi daly hodiny dějepisu a poutavé objasnění dějin dvacátého století. Z mého úhlu pohledu se jedná o zásadní znalost každého občana, kterou je potřeba si připomínat, obzvláště pokud jsme měli to štěstí a narodili se do svobodné doby. Dnes a denně vidíme, že se nejedná o samozřejmost.

Jakou nejvtipnější nebo nejbizarnější situace, kterou jste zažila ve třídě jako studentka nebo jako učitelka?

Aktuálně si vybavuji pouze několik bizarních historek z průběhu ústních zkoušek (studentů), ale ty si raději nechám pro sebe. :)

Kdyby dnes přišel váš bývalý učitel na Vaši přednášku, co by si asi pomyslel?

Možná by si pomyslel, že některé jeho přednášky na mně přece jen zanechaly stopu a viděl by střípky svého přístupu k výuce. Domnívám se totiž, že styl učení si postupně tvoříme a budujeme na základě našich jednotlivých (především pozitivních) zkušeností, které pak přirozeně reflektujeme ve vlastní výuce.

Co byste řekla sama sobě jako studentce, kdybyste měla tu možnost?

Asi bych si poradila nebýt ve všem perfekcionistka a zaměřit se pouze na oblasti, které mě baví a vnitřně naplňují.

Jaký největší mýtus o vzdělávání nebo pedagogice byste chtěl/a jednou provždy vyvrátit?

Že dobrá výuka spočívá především v předání co největšího množství informací. Ve skutečnosti je mnohem důležitější, aby student porozuměl souvislostem a naučil se s informacemi pracovat. Měl by být vtažen do tématu a umět si (v případě studenta práva) představit i složitější právní konstrukce na praktických situacích. Jelikož vyučuji trestní právo, snažím se aplikovat tento přístup, aby i student s minimální ambicí pokračovat daným směrem viděl spojitosti a krásu tohoto oboru včetně pochopení, že často se nejedná toliko o bezmyšlenkovité postupy při aplikaci práva, nýbrž o vyústění nelehkých lidských osudů.

Jakou radu byste dala studentům, kteří se chtějí stát učiteli?

Je potřeba podotknout, že pedagogická činnost je pro mě doplněním profese, kdy se snažím praktické poznatky propojovat s teoretickými. Studentům, kteří by se chtěli vydat obdobným směrem, bych poradila především trpělivost, a to i sám se sebou. Všichni se učíme z vlastních chyb a dokonalost je jen vzdálená iluze. Podle mého přesvědčení je potřeba vnímat výuku nejen jako prostor pro předávání znalostí, ale také jako prostor pro prohlubování schopnosti naslouchat. Základem – ostatně jako v každé jiné profesi – je pak zachování entuziasmu a opravdového zájmu o vyučovaný obor.

Paní doktorce jsme dali na výběr ze dvou možností. Ústní zkouška, nebo písemný test?

Ústní zkouška coby student, písemný test coby vyučující.

Ranní výuka, nebo večerní seminář?

Ranní výuka, jsem skřivan.

Ticho v hodině, nebo živá diskuze?

Ticho při výkladu, relevantní diskuze nad problémem.

Pauza na kávu, nebo na procházku?

Procházka v horách.

Nečekaný test pro studenty, nebo nečekaná kontrola vedení na vaší hodině?

Nečekaný test pro studenty.

Paní doktorce děkujeme za její postřehy a inspirativní pohled na učitelství.

Spolek KOS