Příběh pedagožky Magdy Králové, která předává své znalosti a vědomosti studentům olomouckého gymnázia Hejčín, je s profesí učitele spjat už od narození. Její maminka byla také učitelkou a Magda Králová se jí nakonec také stala, a to i díky řadě osudových setkání. Za svůj přínos v pedagogické oblasti si v loňském roce vysloužila ocenění učitel roku Olomouckého kraje.
„Učím 20 let a učím ráda. Už jako malá jsem chtěla být jako moje maminka a stát se učitelkou. Po dostudování Anglické sekce Gymnázia Hejčín a stáži v USA jsem ale chtěla zamířit dál – do světa mezi diplomaty. Na vysněnou univerzitu jsem se napoprvé nedostala, proto jsem zvolila vyčkávací taktiku a pustila se do studia jazyků na filozofické fakultě. Tam mě čekalo několik osudových setkání, která mi změnila život a přivedla mě zpět k učitelství,“ prozradila na sebe Magda Králová v pedagogické reflexi, kterou doručila na hejtmanství Olomouckého kraje.
Mé učitelské geny se probudily
Práci dle svých slov nehledala, to ona si našla ji. „Hned po státnicích jsem se ocitla před třídou plnou studentů na domovském gymnáziu. Mé učitelské geny se probudily! Čím déle učím, tím víc toto povolání považuji za poslání. Můžu se podílet na formování mladých lidí, naučit je cizímu jazyku, být jim oporou v časech puberty, nabízet jim klíče k porozumění světa. Každý rok 1. září podrobuji své učitelství testu. Po letních prázdninách vcházím do třídy a čekám, jestli zase přeskočí jiskra. Ten příliv radosti z toho, že můžu něco předávat, mám komu a že se na to těším. Zatím vždy přeskočila,“ píše dále ve své pedagogické reflexi.
Hned po státnicích jsem se ocitla před třídou plnou studentů na domovském gymnáziu. Mé učitelské geny se probudily! Čím déle učím, tím víc toto povolání považuji za poslání.
Magda Králová na svém pracovišti nejen učí, ale plní také roli kariérní poradkyně. Pracuje s žáky na výběru seminářů, vysoké školy i povolání. Pomáhá jim také se studiem v zahraničí. „Studenti se často poprvé konfrontují s nutností dělat důležitá rozhodnutí, která ovlivní jejich budoucí život. Jsou z toho rozechvělí. Zde je má role – být průvodcem, pomoci jim lépe rozpoznat své silné a slabé stránky. Pracuji s nimi individuálně i ve skupině spolu se školní psycholožkou. Někdy je to napínavé, ale o dobré konce není nouze,“ popisuje Králová.
Ve svých třídách klade důraz na vzájemný respekt a důvěru, teprve pak dle jejího názoru může začít výuka. Od svých studentů se každý den učí a věří, že i oni se učí od ní. „Je to vzájemný proces. Do každé hodiny jdu s rozhodnutím, že to bude ‚great‘,“ píše ve své reflexi.
Svou profesi a zároveň poslání popisuje také jako dar. Uvádí, že učitelství její život nesmírně obohacuje. Udržuje ji v neustálém pohybu, testuje hranice i paměť. Prozrazuje, že ji kontakt s mladými lidmi omlazuje a umožňuje vhled do jejich chápání světa, ač s ním může leckdy nesouhlasit.
„Největší bonus je komunita lidí, která s učitelstvím přichází. Kromě kolegů a studentů jsou to absolventi, kteří se rádi do školy vracejí. Obzvláště velkou radost mi dělá, když se některý z nich rozhodne stát učitelem a já vím, že je to správný člověk na správném místě. Moc mě těší, když se dozvím, že inspiraci našli i v mých hodinách,“ píše Králová v reflexi.
Na hejčínském gymnáziu se snaží propojovat také komunitu učitelů, studentů a absolventů. Každým rokem organizuje Hejčínský Gaudeámus, který otevírá platformu pro sdílení mezi absolventy a maturanty, kteří si odnáší užitečné informace o VŠ a kontakty na své starší kolegy. Tím získávají skvělý odrazový můstek pro další studium.
Práce pedagoga je náročná, kromě učení musí mnohdy zvládat i roli sekretářky, vychovatele, či psychologa
Myslí si, že učitel nikdy nepracuje sám. „Mám to štěstí, že mí nejbližší kolegové jsou mými přáteli. Plujeme na stejné lodi houpajícího se českého školství. Jsme si oporou a intenzivně spolupracujeme. Sdílíme práci i výsledky. Na Anglické sekci je vysoká dotace jazykových hodin, angličtinu v každé třídě učí tři učitelé a skupiny si pravidelně střídáme. Je to obohacující pro všechny zúčastněné, neustále synchronizujeme přípravy, sdílíme materiály. Když na konci pololetí dáváme žákům zpětnou vazbu, je to vždy týmová práce,“ uvádí, jak spolupracuje se svými kolegyněmi a kolegy ze sborovny. Inspiraci ale hledá také u kolegů a kolegyň z jiných škol. „S polskou kolegyní jsme propojily naše třídy a rok pracovaly na projektu Online Teen Magazine, měla jsem možnost sdílet zkušenosti na Gymnáziu Jana Palacha, pravidelně komunikuji s kolegy v rámci projektu pro kariérové poradce. S komunitou pedagogů se setkávám na školeních doma i v zahraničí. Velkým obohacením pro mě byla konference Get real! v Černé Hoře a pedagogická stáž ve Finsku,“ píše v reflexi. Podílí se ale na celé řadě různých projektů, například My president, Cinderella, My elections a dalších.
Učitelství je pro ni také výzvou. „Práce pedagoga je náročná, kromě učení musí mnohdy zvládat i roli sekretářky, vychovatele, či psychologa. Každý den stojí před desítkami kritických očí, zvednutých rukou, neklidných myslí, zlomených srdcí, unavených duší. Dnešní mladá generace má své starosti. Po epidemii covidu a v době války na Ukrajině není mezi studenty nouze o psychické problémy, které pomáhám řešit v týmu školního poradenského pracoviště, jehož jsem součástí. Víc než kdykoli předtím je k tomu zapotřebí otevřené mysli, kreativity, empatie, nadhledu a zakořenění v hodnotách. Učitel je vlastně superhrdina!“ zakončuje Magda Králová s úsměvem svou reflexi.
Text: Oddělení komunikace PdF UP
Foto: Lukáš Blokša