Wellbeing na cestě do základních škol

Revize RVP ZV přinesla do školního prostředí pojem wellbeing, který vzbudil mezi učiteli rozmanité reakce – od nejistoty až po očekávání změny k lepšímu. Naše bloggerka Jaroslava Ševčíková vnímá wellbeing jako potřebný rámec péče o žáka i učitele a ve svém dalším textu ukazuje, že nejde o prázdné slovo, ale o příležitost proměnit výuku i školní klima.

Wellbeing je nový pojem a termín, který se objevil v revidovaném Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP ZV, 2025 – odkaz). Je součástí požadavků na klima a prostředí školy, a jeho popis najdeme v obecných ustanoveních RVP ZV, 2025.

Podruhé se objevuje v průřezovém tématu Péče o sebe a druhé, které se původně jmenovalo Péče o wellbeing, ale pak bylo, z nějakého důvodu, narychlo přejmenováno. Ten důvod bude zřejmě tlak učitelů z praxe, který se projevil na kulatých stolech a v rámci diskusí k revizím RVP ZV. Mnozí učitelé prostě neměli důvěru v nový pojem a jeho obsah. Název průřezového tématu se změnil, ale obsah ne, takže v očekávaných výsledcích učení tohoto průřezového tématu wellbeing rezonuje opakovaně. Osobně si myslím, že je to dobře.

Ve školách umíme připravit vhodné podmínky materiální, fyzické, pečovat o tělo, svítit, větrat, topit, vybavit učebny, ale mnohem méně se věnuje péči o mysl, emoce a psychiku aktérů školního vzdělávání.

Potřetí se wellbeing v revidovaných RVP ZV objevuje jako požadavek na očekávané výsledky učení, bude se muset stát učivem ve vybraných vzdělávacích oblastech a jejich předmětech. A v neposlední řadě i v očekávaných výsledcích učení u klíčových kompetencí.

Wellbeing jako pojem i obsah k nám nepřichází ze vzduchoprázdna. V celosvětových dokumentech (WHO, UNESCO, OSN i EU) se vyskytuje už dlouho, a to v souvislostmi se zhoršujícím se duševním zdravím obyvatel různých zemí. Zejména těch, co se považují za vyspělé, demokratické.

A co to ten wellbeing vlastně je? WHO (2024) říká, že wellbeing je „stav životní pohody, v níž každý jedinec realizuje svůj vlastní potenciál, dokáže se vyrovnat s běžnými stresy života, dovede pracovat produktivně a užitečně a je schopen přispět k rozvoji své komunity.

A jak wellbeing definuje RVP ZV?

Bohužel nijak.

Bohužel, nebo naštěstí?

Možná nám učitelům, vysokoškolsky vzdělaným odborníkům, jen dává prostor, abychom pojem uchopili a našli jeho ukotvení, definici a výklad sami.

Wellbeing je proces i stav jisté duševní pohody. Proces je v tom naučit se, jak wellbeing nastavit pro sebe i druhé. Stav je pak v tom, že každý žák ve škole by měl mít prostor a také chtít plně využít svůj potenciál, dát do své práce maximum. Zároveň by se měl chtít a dokázat vyrovnávat s běžnými stresy výuky, vyučování a učení, jako je přijmout a dávat hodnocení, i konstruktivní kritiku, reflektovat svou práci a podobně. A zároveň by měl vědomě pracovat produktivně a užitečně, a přispívat k rozvoji své třídní komunity, svého učícího se společenství. To znamená chodit do školy. Aktivně se účastnit výuky.

Ale kdo to těm žákům řekne?!

Měl by to být učitel. Efektivně bude wellbeing žáků spoluformovat jen učitel, který o něm sám ví, rozumí a věří mu.

Zabývám se už dlouho problematikou didaktiky výuky. Hlavně obecnou didaktikou, která se zabývá všeobecně platnými pravidly pro kvalitní a efektivní výuku, vyučování učitele a učení žáka. Fascinuje mě sledovat, jak se žákova role ve výuce mění, často od pasivního objektu výuky přes aktivní subjekt, až k autonomnímu žákovi s plnou odpovědností za své procesy učení a výsledky učení. A wellbeing to vše nádherně zastřešil. Deset let jsem se věnovala výzkumu, který se aktuálně uzavírá a snad pronikne i do praxe. A tak nám všem přeji: Wellbeing ve škole – škola v pohodě!

Jaroslava Ševčíková