Měli bychom být světlonoši
Je tu další příspěvek Jaroslavy Ševčíkové, zkušené učitelky a didaktičky z Ústavu pedagogiky PdF UP. Jak mohou učitelé přispět ke...
Jaroslava Ševčíková o sobě
Vyučuji na střední škole Kostka ve Vsetíně. To je můj hlavní pracovní poměr a profesní náplň. Škola je to unikátní, a nejen tím, že je soukromá. Filosofie vedení školy je mi blízká, pan ředitel Karel Kostka preferuje svobodu, svobodnou volbu, a respektuje každého jako svébytnou osobnost. Jako učitelka se v kontaktu s takovým nadřízeným cítím doceněná, respektovaná a uznávaná. Mám svobodu volby, jak budu svou práci vykonávat, samozřejmě v souladu s planými dokumenty, RVP, ŠVP atd. Na druhou stranu, protože ta svoboda volby platí i pro naše žáky, je někdy těžké jim vysvětlit, že by se měli svobodně rozhodnout, že chtějí podávat maximální výkony při svém učení. Ale to je právě to pedagogické umění mistrovství a samozřejmě, ne vždy se daří. Ale to je v pořádku, kdyby člověk dosáhl spokojenosti, všechno se dařilo na první dobrou, zakrněl by, je potřeba mít stále co vylepšovat a za co bojovat. Vyučuji maturitní pedagogiku v pedagogickém lyceu a to mě baví. Sama se od svých žáků hodně naučím. Pak také miluji veškeré přírodovědné předměty, zejména ty mezipředmětové, jako jsou základy přírodních věd, ale i čistá biologie, fyzika či chemie mne baví. Jednou mi jeden žák, právě zkoušený u tabule z chemie, řekl takovým obviňujícím hlasem: „Paní učitelko, vás to baví!“