Je tu další příspěvek Jaroslavy Ševčíkové, zkušené učitelky ze střední školy ve Vsetíně a didaktičky z Ústavu pedagogiky PdF UP. Obsahem dnešního textu je zamyšlení nad jednotnou přijímací zkouškou a problémy s jejím úspěšným složením. Je chyba na straně autorů testů, nebo v otázkách přístupu některých škol? Více v článku!
V březnu a dubnu každého roku se potkávám s rodiči žáků, kteří se připravují na jednotnou přijímací zkoušku (JPZ) z českého jazyka a matematiky. Jde o žáky (hlavně) devátých ročníků základních škol, kteří skládají zkoušky k přijetí k maturitnímu oboru školy střední. Společnou, jednotnou část, tzv. didaktické testy, připravuje CERMAT (Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání).
Zákon (školský zákon, § 60b) nám říká, že: Přijímací zkoušky ověřují předpoklady uchazeče ke vzdělávání… a také že: Obsah a forma přijímací zkoušky odpovídají rámcovému vzdělávacímu programu pro základní vzdělávání (RVP ZV). Pro mne, jako didaktika, nejsou tyto výroky ničím novým, ale také se každoročně setkávám s tím, že žáci, jejich rodiče i aktivní učitelé základních škol a dokonce i učitelé středních škol, kteří organizují kurzy k přijímacím zkouškám, mají s tímto zákonným ustanovením nějaký problém. Ovšem každý trošku jiný.
Názor, kterým bych možná chtěla trošku rozpoutat diskusi, hlavně mezi našimi studenty, budoucími učiteli, kteří tento blog čtou, je jen můj – osobní. Není založen na relevantním výzkumu, je to aktuální reflexe zkušenosti, a proto nemusí být správný, ale… Možná by některé myšlenky stály za promyšlení.
Rodič byl rozhořčen. Byl nešťastný a cítil se školou svého dítěte jistým způsobem podveden, ošizen a oklamán. O co šlo? Jeho dítě podle něj není připraveno na JPZ a není na ni svou základní školou ani připravováno, protože…
ve škole nikdy nepsali žádný didaktický test (test), ani zkušebně, v zadáních a učebních úkolech dítěte nenašel žádné adekvátní úlohy odpovídající tomu, co si četl v přístupných testech z minulých let,
když si s dítětem doma zkoušeli testy, které si individuálně stáhli ze stránek CERMATU (bez přispění či jakékoliv informace ze školy) dítě otázkám nerozumělo, úplně propadlo, a to mu způsobilo jistou újmu… Nikdo nemá rád, když se cítí bezmocný a neví si rady.
A já si myslím, že se tento rodič žáka (oba, jak rodiče, tak žáka, jsem si složila ze všech, se kterými hovořím) si stěžuje oprávněně, protože žák je ve škole hodnocen nadprůměrně v obou testovaných předmětech, tedy českém jazyce i matematice, což žáka i rodiče vedlo k úvaze, že obor střední školy s maturitou bude pro toto dítě ideální volbou. Tak jak je možné, že je vystrašeno, neúměrně vystresováno a zadáním testů skutečně prokazatelně nerozumí? A když si udělá v relativním klidu domova svůj první zkušební test, dosáhne sotva na patnáct procent ideálního výkonu?
Stala se někde chyba?
Zajímavé je, že když projde přípravou na střední škole, po třech sezeních je schopen didaktický test napsat na procent sedmdesát. Tento žák zřejmě projde a dostane se na svou vysněnou školu, a pokud si zkusí ještě pár těchto testů z minulých let, tak to bude ještě lepší. Přesto mi to nedá… Jak je možné, že když platí, že obsah a forma tohoto testu odpovídají RVP ZV a školy jsou povinné respektovat obsahy výuky v RVP ZV, tento žák bez cvičení, pomoci a podpory, nebyl schopen test napsat napoprvé?
Asi to vyzní útočně, ale jak byla vedena výuka na této škole (těchto školách?), když žák hodnocen výborně a chvalitebně potřeboval nacvičit konkrétní zadání, aby si s nimi poradil?
Nabízí se dvě hlavní možnosti:
1) je chyba v didaktických testech od CERMATU
2) je chyba v přístupu k výuce v některých základních školách
Rodiče a žáci, se kterými jsem hovořila, vkládají tu chybu, ten problém, na bedra tvůrců testů a školy skoro rovným dílem. Občas sebekriticky přiznají, že dítě rádo hledá úlevy a chce jen projít (ale nezapomeňme, hovoříme o žácích s hodnocením výborně a chvalitebně, a jejich výkon učitelé sami hodnotili).
Kolegové učitelé, opět jen ti, se kterými jsem hovořila, téměř shodně vnímají problém u tvůrců testů, tedy u CERMATU. A to mě zaujalo, tak jsem pokračovala v dotazování dále a zjistila jsem cosi, co mě překvapilo. Většina mnou dotázaných učitelů ten test sama vlastně ani pořádně neviděla. Nikdy si neudělali rozbor úloh, nikdy je nerozpracovali a nezačlenili do své výuky… Není tu někde chyba? Anebo mám tu smůlu a potkávám se s učiteli bez zájmu o svou práci?
Oni totiž učitelé základní školy nemají povinnost ty testy číst, řešit, a ani přebírat jakoukoliv, byť minimální odpovědnost za to, zda žáci dokázali tyto testy adekvátně splnit. Nechci na jejich bedra vkládat další zátěž; je jí dost, ale myslím, že tuto zátěž by měli přijmout dobrovolně sami, protože je může posunout, dát jim námět jak zdokonalit svou práci.
Laika by napadlo, že právě JPZ může být pro základní školy v ČR jakýmsi měřítkem kvality. Ne proto, aby se poměřovaly a pak se někde sankcionovalo a jiná část škol se velebila, ale proto, aby si konkrétní vyučující mohli vzít poučení, reflektovat svou práci a srovnat ji s výkonem svých žáků, který podávají v jiném, stresujícím prostředí při JPZ. Určitě by k tomu bylo možné připravit i srozumitelnou metodiku. My to ale neděláme. Protože… proč? Bojíme se výsledků?
Jak je možné, že když platí, že obsah a forma tohoto testu odpovídají RVP ZV a školy jsou povinné respektovat obsahy výuky v RVP ZV, tento žák bez cvičení, pomoci a podpory, nebyl schopen test napsat napoprvé?
Samozřejmě že existují i školy, a určitě jich bude většina, kde to funguje, ale o těch se nemluví, protože tam jsou rodiče i žáci spokojeni. Protože připravit žáky adekvátně je v takové škole samozřejmost. A více co? Podle mne to samozřejmost opravdu je, protože jen naplňují to, co mají zákonem i profesní etikou dáno.
Další a hlubší sonda mi ukázala, že učitelé nevyučují podle očekávaných výstupů v RVP ZV, které většinou ani podrobně nečetli, pročetli si, a to ještě ne všichni, očekávané výstupy ve svých ŠVP a vyučují… podle čeho vlastně? Podle tematických plánů? Podle učebnic? Nejsem si jistá, ale jako didaktika mě to zaskočilo. Kromě toho, že jsem didaktik vysoké školy, jsem i praktikující učitelka a automaticky se na výuku připravuji tak, že začínám od očekávaného výstupu, který mám rozpracován v ŠVP do ročníků i témat a směřuji výuku k naplnění tohoto výstupu v požadované míře. Nikdy mě nenapadlo (no možná napadlo, ale doufala jsem, že se mýlím), že jiní učitelé to „mají jinak“.
Možná, a opravdu to nemohu tvrdit jistě, ale možná bude chyba tady. Někteří učitelé neznají základní dokumenty; ty, se kterými bychom měli denně pracovat. RVP ZV a dokonce i ŠVP jsou pro mnohé učitele mrtvým dokumentem, který je vlastně obtěžující, musí se jednou napsat, nechat schválit a pak se na něj s radostí zapomene. Problém je v tom, že JPZ jsou odborníky připravovány právě na základě očekávaných výstupů, které jsou v těchto dokumentech uvedeny.
A další připomínka od učitelů, která často zaznívá: Nebudu přece připravovat žáky na nějakou zkoušku, na nějaký test, to vnímám jako faleš a podvod, já musím učit (vyučovat). A tu je opět ten základní rozpor… Každodenní, běžná výuka by měla vést k tomu, pokud je organizována a realizována adekvátně, že žák bude, bez enormního stresu a zátěže, schopen splnit požadavky JPZ na požadované úrovni, pokud patří mezi žáky s předpoklady ke studiu na střední škole s maturitou.
Rozhodně jsem touto úvahou nechtěla rozrušit či urazit kolegy učitele ze základních škol, byla jsem dlouhá léta jednou z nich a stále se do prostředí základní školy moc ráda vracím. Možná ale stojí za to položit si otázky správně, nahlížet na řešení ze všech stran, využít veškeré možnosti, které jsou k dispozici a vždy, pokud možno, ve prospěch našich žáků. Hlavním cílem mé úvahy bylo povzbudit budoucí učitele, pozvat je k zamyšlení a hledání cest, jak si s probléme poradit do budoucna lépe.
Všem žákům, jejich učitelům i rodičům přeji, aby jednotné přijímací zkoušky přešly z role strašáka žáků (a jejich rodičů), do role závěrečného a možná i slavnostního prokazování znalostí (vědomostí, dovedností a postojů), které žáci nabývají v rámci řádné výuky ve školách, kam osm a půl roku před touto zkouškou dochází. A budoucí kolegy vyzývám k diskusi a zamyšlení, k tomu, aby si sami prošli tyto JPZ a aby pro ně naše základní „učitelské“ dokumenty byly čitelné, srozumitelné a byly jim v krásné, ale nelehké práci oporou.
Jaroslava Ševčíková
Olomouc 25. 3. 2022