Naše bloggerka Sylva Kočí tentokrát odbočila od obvyklého tématu autismu. Ve svém dnešním příspěvku upozorňuje na to, jak přehnaná digitalizace společnosti, nedostatek pohybu ale i redukce hodin hudební a výtvarné výchovy negativně ovlivňují správný vývoj mozku dítěte. Jak navíc dodává, sice víme, co dětský mozek potřebuje k co nejlepšímu rozvoji, dětí s nejrůznějšími poruchami ale stále přibývá.
Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami, žily dvě sestry – Hudebka a Výtvarka. Byly to bytosti veselé a nespoutané. Nejednoho kloučka či dívenku dokázaly rozveselit. A nejen to. Uměly dokonce čarovat, a aniž by to lidé tušili, tak po setkání s nimi se obvykle cítili šťastní, uvolnění a dokázali se pak snáze popasovat s různými nástrahami života. Bohužel přišel den, kdy v království vyšel nový patent, který nařizoval vyhnat Hudebku a Výtvarku daleko do lesů. Někteří odvážlivci se za nimi pravidelně vydávali, ale postupem času jich bylo čím dál méně, lidé postupně zapomínali na to, jak jim s Hudebkou a Výtvarkou bylo dobře a v království ubylo radosti a přibylo nemocí…
Jsem přesvědčená, že v současné době máme všechny podstatné informace o tom, co dětský mozek potřebuje k tomu, aby se co nejlépe organizoval a rozvíjel. Bohužel i tak stále přibývá dětí, jejichž mozek nedostal tu správnou možnost se organizovat anebo nebyl schopen čelit větší psychické zátěži.
Ale kuš. Co je tohle za pohádku? Obávám se, že jde spíše o reálné drama nebo thriller. Ovšem se zcela zásadními dopady na vývoj dětského mozku a dětské duše. Ano, vím, že diskuzí na téma „redukce hodin výtvarné a hudební výchovy“ bylo hodně. Nicméně si dovolím přidat svůj skromný pohled, který se opírá o každodenní práci s dětmi. Jsem přesvědčená, že v současné době máme všechny podstatné informace o tom, co dětský mozek potřebuje k tomu, aby se co nejlépe organizoval a rozvíjel. Bohužel i tak stále přibývá dětí s ADHD, dyslektiků, dysgrafiků, dětí úzkostných, s poruchami chování, s poruchami příjmu potravy…, tzn. dětí, jejichž mozek nedostal tu správnou možnost se organizovat anebo nebyl schopen čelit větší psychické zátěži. Často slýchávám, že je těchto dětí víc po Covidu. Kdepak. Covid pouze zviditelnil problém, který tu je už hezkou řádku let.
Tím problémem je nástup digitálního věku. V tomto období zcela zmizely hry, díky nimž měl mozek dětí nespočet geniálních příležitostí se dokonale propojit, tedy organizovat. Jenže kdo z dnešních dětí skáče přes gumu, hraje školku s míčem, skáče panáka, hraje „Cukr, káva, limonáda“, „Krvavé koleno“, cvrnká kuličky nebo vytleskává říkanky v pádivém rytmu? Kdo ještě běhá celý den s partou kamarádů kolem baráku nebo lozí po stromech? Je jasné, že takových dětí není mnoho. Většina je v odpoledních časech vozena na kroužky anebo tráví volný čas nad obrazovkou či displejem. Když pominu sportovní kroužky, mohu zcela na rovinu říct, že jsme naše děti zcela zásadně znehybnili. A je to právě a jedině pohyb (tak geniálně zakomponován do dětských her 20. století), který byl, je a bude tou nejzásadnější ingrediencí správné organizace mozku. Bez pohybu nezískáme fyzickou odolnost, bez pohybu nezískáme ani motorickou obratnost, bez pohybu se nemá náš mozek šanci správně propojit, bez pohybově-sociálních her nezískáme psychickou odolnost, bez pohybu chřadne naše kreativita a celé naše lidství. Vítejme v 21. století! Století počítačů, tabletů a mobilů…
Je to právě a jedině pohyb, který byl, je a bude tou nejzásadnější ingrediencí správné organizace mozku. Bez pohybu nezískáme fyzickou odolnost, bez pohybu nezískáme ani motorickou obratnost, bez pohybu se nemá náš mozek šanci správně propojit, bez pohybově-sociálních her nezískáme psychickou odolnost, bez pohybu chřadne naše kreativita a celé naše lidství.
Zmizely dětské hry a zdá se, že teď je na řadě hudební a výtvarná výchova. Předměty, které opravdu pokryly všechny kluky a holky, bohaté i chudé, sportovce i nesportovce, kreativce i ty, pro které je těžké se vyjádřit. Jsou to mimo jiné předměty, ve kterých nejde jen o receptivní a často pasivní příjem informací. Jde v nich hlavně o trénink tvořivosti, myšlenky se tu přenáší do práce rukou, těla nebo hlasivek. Tento pohyb je velmi přesný a promyšlený. Současně se tu buduje schopnost sebevyjádření, hledá se a tvoří vlastní já… A to se mi zdá opravdu hodně, hodně cenné.
Jsem životní optimista a věřím na zázraky… a taky na zdravý selský rozum. Kéž nás v této době neopouští.
Sylva Kočí