Komplexní a systematickou přípravu učitelů nelze pojímat jako kurz, říká Jitka Plischke

Aktualizace: čvc 16

Jako pedagožka ústavu pedagogiky a sociálních studií má na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci důležitou roli. Jejími přednáškami projdou prakticky všechny absolventky a absolventi učitelství, a má tak možnost ovlivňovat podobu a náplň pedagogické přípravy budoucích pedagogů. Právě na tuto část jejího odborného působení jsme se zaměřili v našem rozhovoru. Představujeme vám PhDr. Jitku Plischke, Ph.D.



Paní doktorko, jako vyučující Ústavu pedagogiky a sociálních studií zajišťujete velmi důležitou součást učitelské přípravy. Které předměty přesně vyučujete?


Vyučuji především didaktické disciplíny pro učitelské i neučitelské obory, a to jak obecnou, tak školní didaktiku, dále cvičení k obecné či školní didaktice. Dále vyučuji interkulturní výchovu (příp. multikulturní výchovu), vzdělávání žáků s odlišným mateřským jazykem a v posledních letech také německý jazyk pro sociální pedagogy. Všechny disciplíny jsou určeny studentům v prezenční i kombinované formě studia.



K výuce tedy přistupuji maximálně zodpovědně, s velkou snahou o propojení teorie a praxe, s důrazem na sdílení mých zkušeností i zkušeností studentů, které společně reflektujeme.


Jaké místo mají ve studijním plánu budoucích učitelů a která témata jsou pro Vás ve výuce stěžejní?


Co se týká didaktiky, je zřejmé, že její místo je v přípravě budoucích učitelů naprosto zásadní; jsem však přesvědčena, že je velmi podstatným a užitečným předmětem i pro neučitelské obory, např. vychovatelství nebo sociální pedagogika. K výuce tedy přistupuji maximálně zodpovědně, s velkou snahou o propojení teorie a praxe, s důrazem na sdílení svých zkušeností i zkušeností studentů, které společně reflektujeme. U dalších výše uvedených disciplín, které jsou obvykle povinně volitelné, si můžeme učivo i pojetí výuky více uzpůsobit našim potřebám a zájmům; jsou zaměřené více na uvědomění si širších souvislostí, individuálního přístupu různých osob k různým jevům, a toho, jak by měl pedagog v daných situacích postupovat.


V souvislosti s novými akreditacemi a legislativními změnami se nově promýšlel obsah studia budoucích učitelů, fakulta se přihlásila ke konceptu Učitel21, který se snaží vyjádřit vize v této oblasti. Mohla byste přiblížit proměny učitelské přípravy za dobu, co na fakultě působíte?


Přípravě budoucích učitelů se na Pedagogické fakultě UP v Olomouci věnuji přibližně 15 let. Domnívám se, že za tu dobu došlo k mnoha proměnám, a věřím, že z pohledu studentů k lepšímu. Disciplíny zahrnuté do pedagogicko-psychologického bloku dostávají větší prostor, usilujeme o časové sladění jejich umístění do studia vzhledem k pedagogickým praxím studentů, průběžně aktualizujeme obsah disciplín vzhledem k potřebám školské praxe. Pravidelně pořádáme setkání zkušených a začínajících učitelů s našimi studenty, kde se mohou v neformální diskusi zeptat na vše, co je zajímá. Ostatně i pro nás jako vyučující jsou informace zde načerpané velmi užitečné; stejně jako užší vazby se školami, které můžeme rozvíjet jak takto, tak i během řešení nejrůznějších projektů.


Co je Vaším hlavním záměrem a co byste v oblasti profesní přípravy učitelů chtěla dál měnit?


Mým hlavním cílem je student, který se těší na svou pedagogickou praxi, protože se na ni cítí být dobře připraven. Tomu „podřizuji“ pojetí své výuky. Nedá se tedy asi říci, že bych chtěla něco zásadního měnit, ale vždy je nad čím přemýšlet ve smyslu, jak dělat věci lépe. Studenti obvykle touží po větších dotacích pedagogické praxe, snad bychom mohli uvažovat o tom, jak by bylo možno toto nastavit třeba i za pomoci informačních technologií nebo častějších setkání učitelů z praxe se studenty.


Výchova budoucích pedagogů v dnešní době jistě neprobíhá pouze v rámci tradičních disciplín, ale také dalšími způsoby. Můžete jmenovat některé příklady toho, co Váš ústav v této oblasti studentům nabízí? Nějaké projekty, akce, další možnosti vzdělávání?


Kromě tradičních disciplín, které tvoří „jádro“ pregraduální přípravy budoucích učitelů, je velmi důležité i další vzdělávání pedagogů, a to jak po ukončení pregraduální přípravy, tak během ní. Úzce spolupracujeme s Centrem celoživotního vzdělávání. V rámci všech disciplín, které na ústavu vyučujeme, se snažíme nejen o edukační, ale i výchovný rozměr; ačkoli jsme si vědomi, že jej někteří studenti docení až později. Mnoho aktivit a projektů ústavu pedagogiky a sociálních studií akcentuje právě tuto vizi, více informací by pak případní zájemci nalezli na našich webových stránkách.


Komplexní a systematickou přípravu učitelů nelze pojímat stejně jako úzce zaměřené kurzy realizované různými organizacemi a koncipované často se záměrem zalíbit se a prodat své zboží.

Co se z Vašeho pohledu na pedagogických fakultách mění nejobtížněji? Co je naší slabinou, co se nám dosud nedaří?


Největší slabinou pedagogických fakult je naše neschopnost obhájit před veřejností svou expertnost v oblasti vzdělávání učitelů. Osobně je mi nepříjemné obhajovat fakultu či pracoviště a způsob přípravy učitelů před rádoby odborníky, kteří o této oblasti nemají dostatek informací. Komplexní a systematickou přípravu učitelů nelze pojímat stejně jako úzce zaměřené kurzy realizované různými organizacemi a koncipované často se záměrem zalíbit se a prodat své zboží; stejně tak jsem přesvědčena, že nelze vše ve škole realizovat zábavně, kreativně a hravě, bez potřebných odborných znalostí a dovedností.


Profese akademičky je jistě náročná. Kromě výuky se musíte věnovat výzkumu, je třeba dál zvyšovat svou kvalifikaci atd. Nelitujete toho, že učíte na pedagogické fakultě? Co Vám působení na naší alma mater dalo a vzalo?


Rozhodně nelituji toho, že jsem se stala akademickým pracovníkem, přestože mé blízké okolí ví, že mým snem bylo stát se učitelkou němčiny. Což se mi teď vlastně splnilo, jak jsem uvedla výše, a jsem za to velmi ráda. Ostatně pocházím z učitelské rodiny, v každé generaci máme několik učitelů, od primárního po terciární vzdělávání.


Často se mluví o tom, že působení na akademické půdě je zvláště náročné pro ženy. Setkala jste se v univerzitním prostředí s nerovnými podmínkami nebo měla jste někdy pocit, že mateřství a takto náročnou práci nelze skloubit?


Nároky této profese jsou značné, ale já jsem učitelkou opravdu ráda, a doufám, že studenti nelitují toho, že jsem se jí stala. Je to práce různorodá, nabízí setkání a spolupráci se zajímavými lidmi, nejen na fakultě, ale i mimo ni. Věřím, že kontakt s mladými lidmi udržuje člověka čilého a připraveného na celoživotní vzdělávání… Je ale pravdou, že vykonávat tuto práci dobře ve všech jejích oblastech stojí mnoho času a duševní námahy.


Nemohu říci, že jsem se během svého působení na fakultě setkala s nerovným přístupem ke mně z toho důvodu, že jsem žena. Nebo jsem to možná nerozpoznala, jsem velmi sebekritická, takže bych asi danou situaci přičítala svým slabým stránkám. Celkově se ale domnívám, že naše práce patří k těm, kde jsou podmínky žen a mužů dosti vyrovnané. Co se týče mateřství, to už je věc jiná… Priority ženy a její možnosti odevzdávat práci maximum jsou mateřstvím velmi silně ovlivněny, a já opravdu obdivuji všechny matky, a především matky více dětí, které i takto svou profesi zvládají se skvělými výsledky.


Mezi osobnostmi na fakultě jste nepřehlédnutelná: svým humorem, energií, bezprostředností. Pomáhá Vám tato „výbava“ při výuce? A kde vlastně berete všechnu svou energii?


Já se domnívám, že mi tato „výbava“ ve výuce pomáhá; zda to tak opravdu je, byste se museli přeptat studentů. Pravdou je, že jsem se musela učit svůj temperament, především výbuchy smíchu a vtípky, dost krotit. Považuju smysl pro humor za velkou devizu do života, nejen do učitelské profese… Energii čerpám nejraději z četby knih, procházek, výletů a cestování – takže teď jsem se musela naučit ji čerpat z domácích prací, a není to úplně ono!


Děkujeme za rozhovor!



Ptala se Petra Šobáňová

Foto Petra Šobáňová