Lenka Pánková: Globální vzdělávání má smysl. Je to šance pozitivně měnit svět

Dobrý pedagog jde příkladem, ale ten skvělý se stává pro své žáky tou nejlepší životní inspirací. I v letošním roce proběhlo slavnostní předávání Cen děkana PdF UP. Jednou z oceněných je také Lenka Pánková. Ta se svým týmem pomáhá českým školám otevírat témata, která hýbou světem – od klimatické krize po migraci. Jaké to je?

Vzdělání je pro ni možnost rozvíjet potenciál, příležitost, kterou můžeme obohatit nejen svůj život, ale i svět kolem sebe. Lenka Pánková vystudovala obor Mezinárodní rozvojová studia na přírodovědecké fakultě v Olomouci, zde získala magisterský titul. Posléze ji k němu přibyl ještě inženýrský, v rámci studia Veřejné správy a regionálního rozvoje při České zemědělské univerzitě v Praze. 

Od podzimu 2010 (s mírnou přestávkou od konce 2019 do května 2021) zastává pozici ředitelky vzdělávací organizace ARPOK. Jen malý reminder – tato nezisková organizace vznikla 13. září 2004 pod záštitou Univerzity Palackého. Její hlavní vizí je přispívat k udržitelnému světu a společnosti, která je aktivní, respektující, otevřená a odpovědná. Organizace realizuje pestré programy pro žáky, kurzy pro učitele, vydává metodické materiály a podílí se na projektech globálního vzdělávání a kritického myšlení zejména v Olomouckém, Zlínském a Moravskoslezském kraji. 

Získanou cenu Pánková vnímá především jako uznání práce, kterou celá organizace vykonává, i jako projev důvěry v to, že globální vzdělávání má smysl a že jej považují za důležité i lidé, kteří se vzdělávání věnují a jsou uznávanými kapacitami ve svém oboru. „Cítím vděčnost za to, že se organizaci daří už 21 let fungovat a po celou tuto dobu přinášet vyučujícím inspiraci a podněty, jak vyučovat nelehká, ale zásadní témata, která nás obklopují,” vysvětluje Pánková.

Dočetla jsem se, že jste měla možnost během svých studií vyjet na tři měsíce v rámci projektu GLEN Democracy Education at Secondary schools do Zambie. Údajně to považujete za nejdůležitější zkušenost v životě. Chcete nám to více přiblížit?

Ano, je to tak. Hlavně to byla moje první zkušenost s cestou do takové země. Byla to skvělá příležitost v tom, že jsem mohla malinko nahlédnout do vzdělávání tamních středoškolaček a středoškoláků. Už v té době jsem totiž jako externí lektorka ARPOKu vedla na různých školách v okolí Olomouce výukové programy. Tak se mi to hezky propojilo. 

Bylo to skvělé v tom jednak vidět, že vzdělání si v Zambii váží, že jsou vděční za tu možnost. Zároveň bylo zajímavé si uvědomit, že lektorování je něco, co mě baví. A že je mi jedno, jestli je to pro děti, mládež v ČR nebo v zahraničí. Bavilo a stále mě baví mě ukazovat možné cesty a nabízet prostor k aha-momentu.

Když už jsem zmínila Vaše studia, jak na ně vzpomínáte? 

Bylo to fajn období. Studovala jsem obor, který mě bavil. Dokázala jsem ho poměrně brzy (ve 2. ročníku bakalářského studia) propojit s praxí. Přišlo mi skvělé, že jsem to, co jsem se naučila při studiu, jsem mohla předávat dál. I když jsem musela hledat cesty, jakou formou. 

Jste ředitelka vzdělávací organizace ARPOK. Povíte nám, co všechno je ve Vašem repertoáru úkolů v rámci profesní role, kterou zastáváte? A jak vypadá Váš pracovní den?

Možná začnu od konce – nic jako běžný pracovní den asi neznám. Můj pracovní život ovlivňují různá období roku. Např. zpravidla na podzim podáváme žádosti o dotace, takže hodně času trávím sepisováním logických rámců, vyplňováním políček v žádostech a tvorbou rozpočtů. Na začátku roku se píší závěrečné zprávy projektů předchozího roku, takže opět sepisuji, ale tentokrát to, co už se podařilo. Během toho ale také připravuji s kolegyněmi metodické materiály, lektoruji semináře, chystáme akce. Záleží, k čemu jsme se donorům zavázaly. :-) 

A repertoár úkolů by byl asi hodně dlouhý a pestrý – jsme malá organizace, momentálně o 4 lidech – takže musíme zastat všechno. Zkusím to a uvedu pár příkladů: vedení projektů, příprava seminářů a akcí, tvorba metodických materiálů, psaní projektových žádostí a projektový reporting, uveřejňování informací o naší činnosti na sociální sítě a na web, komunikace se správní a dozorčí radou, úhrada faktur a mezd, komunikace s externí účetní firmou… A v létě jsou to třeba takové perličky jako třídění knihovny a věšení závěsů v kanceláři.

Co na své práci máte nejraději a jak případně řešíte náročnější dny?

Nejraději mám to, když se potkám s lidmi. To znamená, když vedu nějaký seminář, nebo když připravujeme s kolegyněmi konferenci… Nedávno jsme s kolegyní připravily sdílení žákovských týmů v rámci programu Světová škola, kam přijely týmy z 15 škol, celkem asi 50 osob, a měly možnost sdílet, jaké akce pro veřejnost s globální tématikou v loňském školním roce zrealizovaly a také načerpat inspiraci pro ten letošní rok. Na konci srpna (ještě před přípravným týdnem) jsme na konviktu uspořádali konferenci pro zhruba 70 vyučujících, kteří neváhali a přijeli si pro energii na další školní rok. 

Těší mě i tvořit a vymýšlet lekce a metodické materiály, které vyučujícím ukazují cestu jak na to a šetří jim čas. Poslední dobou mě baví lekce, které pracují s knihami pro děti a mládež. 

Náročnější dny jsou ty, kdy se sejde více akcí nebo důležitých termínů a to je potom fajn, že se mohu spolehnout na skvělé kolegyně.

Na co jste v rámci organizace, kterou řídíte, nejvíce hrdá a z čeho máte radost?

Nejvíce hrdá jsem, a vždy jsem byla, na tým lidí, který pro ARPOK pracuje. Jsou to srdcaři – teď tedy srdcařky, protože nyní pracují v organizaci samé ženy. Troufám si tvrdit, že práci ve vzdělávání a v nezisku k tomu musíte mít opravdu rádi, abyste ji mohli dělat dobře. 

Dále mne vždy potěší, a cítím hrdost, když se dozvím nějakou „pozitivní šuškandu“. Když po semináři přijde účastník/ce mi říct, že si akci užili, že se těší, až vyzkouší nějakou naši lekci se svými žáky. A když nám pak při další příležitosti řeknou, co vyzkoušeli a jak to šlo. 

Co je hlavním posláním a cílem ARPOKu? Pro větší představu, jak v organizaci pracujete? Představuji si správně, že hlavně vytváříte na míru vzdělávací programy na dané téma pro vybranou cílovou edukativní skupinu?

Naším posláním je přinášet do škol globální vzdělávání a pomáhat učitelům otevřeně mluvit se svými žáky o aktuálních tématech dnešního světa (např. o stereotypech a předsudcích, klimatické změně, chudobě, migraci, odpovědné spotřebě). Svými aktivitami podporujeme otevřenou a tolerantní společnost a aktivní zapojení lidí do dění kolem sebe. Zkratka ARPOK znamená hodnoty, které jsou pro nás důležité: Aktivita Respekt Propojenost Otevřenost Komplexnost.

Co děláme? Ve stručnosti bychom mohli říct, že podporujeme vyučující v začleňování globálních témat do výuky. Pracujeme tedy s učitelkami a učiteli, pro ně tvoříme metodické materiály s lekcemi, připravujeme semináře, které jim umožňují prakticky si vyzkoušet lekce do výuky. Každoročně pořádáme konferenci pro vyučující, která kombinuje odborné přednášky a workshopy. V roce 2022 jsme založili Klub globálního vzdělávání, jenž nabízí neformální prostor pro sdílení a inspiraci v globálním vzdělávání. 

Abychom byli v kontaktu i s dětmi a mladými lidmi, také realizujeme výukové programy a projektové dny na školách. Je pro nás důležité vidět a zažít, jak mladá generace funguje. Následně tyto zkušenosti přenášíme do metodických materiálů pro vyučující. 

V neposlední řadě se zapojujeme do Týdne globálního vzdělávání – celoevropské iniciativy na podporu globálních témat. A také jsme součástí programu Světová škola, který představuje komplexní propojení globálních témat s praxí. Kdy se žákovské týmy spolu se svými vyučujícími nevěnují globálním tématům pouze ve výuce, ale pořádají i místní akce s globálním přesahem pro veřejnost. Tyto akce pomáhají škole otevírat se své komunitě a ukazovat tak, že jim není svět kolem lhostejný. Akcemi mohou být např. výstavy pro rodiče, různé swapy, a další akce. 

Snažíme se i čerpat inspiraci ze zahraničí. Přinášet do českého prostředí aktivity, které mohou ještě více rozvíjet globální vzdělávání v ČR. Je to například Klub globálního vzdělávání, za který slovinská organizace Humanitas získala ocenění platformy GENE (Global Education Network Europe). A také projekt “GET. It’s Global Education Time”, který nabízí ucelené sady lekcí pro výuku 4 globálních témat (mezinárodní nerovnosti, migrace, klimatická změna, genderové nerovnosti).

Hlavním úsekem, kterým se zabýváte, je globální vzdělávání. V kontextu dnešní doby, o jaká jednotlivá dílčí témata je největší zájem?

Témata zůstávají stejná. Základem jsou Cíle udržitelného rozvoje OSN. Ale musím říct, že v posledních pár letech se více objevuje téma klimatické změny a téma migrace. A je to zcela logické. V kontextu toho, co se kolem nás děje.

Jaké metodické postupy i vzdělávací formy podle Vás v rámci efektivního předávání informací ze vzdělávacích programů z Vašich zkušeností nejvíce funguje?

Co nejvíce praxe. Ať už na našich seminářích, kdy se účastnice a účastníci zapojují v aktivní roli a sami na sobě „zkouší“, jak daná lekce funguje. To se osvědčuje ze všeho nejvíc. Zvyšuje se tak šance, že učitel/ka danou lekci zrealizuje v praxi se svou třídou.

V našich metodických materiálech/lekcích zároveň záměrně pracujeme s texty, snažíme se tak rozvíjet čtenářskou gramotnost a schopnost porozumění textů. Nebojíme se toho, že děti čtou méně a nezvládnou přečíst delší text, protože když budeme neustále zkracovat, tak skončíme u jednoodstavcových textů. A to my nechceme.

Součástí globálního vzdělávání jsou vždy takové metody, které jsou metodami aktivního učení a také metody rozvíjející kritické myšlení. Ať už jsou to přímo metody RWCT (pozn. Čtením a psaním ke kritickému myšlení) nebo další (např. blackout poetry, pojmové mapy). Naším cílem je, aby se centrem výuky stal žák, ten přicházel k poznatkům a učil se je zpracovávat a učitel byl „pouhým“ facilitátorem vzdělávacích procesů. Zároveň „nutíme“ žáky pracovat ve skupinách a diskutovat. To jsou všechno dovednosti, které využijí v budoucnu, bez ohledu na to, čím se budou zabývat. A to je, dle mého názoru, velké plus globálního vzdělávání.

Ptala se Nel Foberová