Libor Marčan: Být zajímavější než youtube nebo tiktok? To je pro učitele opravdu výzva.

Dobrý pedagog jde příkladem, ale ten skvělý se stává pro své žáky tou nejlepší životní inspirací. I v letošním roce proběhlo slavnostní předávání ocenění Učitel roku Olomouckého kraje. Jedním z oceněných je také Libor Marčan. Jaké je to být učitelem biologie?

Libor Marčan je milovník přírody, ale rovněž ekolog tělem i duší, o čemž svědčí také fakt, že neúnavně snaží oživit a prosazovat rozšíření botanické zahrady Petra Albrechta, která sympaticky objímá areál bývalých jezdeckých kasáren.

Podílel se také na řadě dalších projektů – od zakládání květnatých luk, nových záhonů a výsadby stromů až po přípravu plánu péče o lesopark Hloučela, kde každý rok připravuje plán pěstebních zásahů, které mají zvýšit druhovou pestrost a zajistit stabilitu lesoparku. Aktivně se věnuje také včelařství a popularizaci přírody. Poslední zmíněnou aktivitu realizuje především v roli učitele.

Na svoje studia vzpomíná často a velmi rád. Ať už to bylo gymnázium Jiřího Wolkera v Prostějově, na kterém sám od března 2022 učí nebo následně vysoká škola. Zpětně si studia spojuje se skvělými lidmi a krásnými zážitky. Vystudoval bakalářský obor Biologie a ekologie na PřF UP. A ačkoliv si prošel spoustou náročných předmětů, sám dodává, že to pro něj byla nejlepší možná volba. Otevřely se mu totiž dveře do mnoha biologických oborů.

A protože vždy více tíhnul spíše k „zelené” terénní biologii a lákala jej provázanost s praxí. Na magistra zamířil na obor Ochrana a tvorba krajiny, opět při PřF UP. Obzvlášť seminář společný se Zahradnickou fakultou MENDELU v Lednici byl pro něj obohacujícím projektem a naučil jej zas trochu jinému pohledu na svět. K tomu si ještě přidal souběžné doplňující studium učitelství pro SŠ. Protože, jak víme, kvalitního vzdělávání není nikdy dost. 

Prozradíte nám, kdy jste se rozhodl, že se chcete stát pedagogem? Inspirovalo Vás něco nebo někdo v této cestě?

Asi nedokážu stanovit přesný milník… Vždycky mě bavilo si o přírodě povídat a už na gymplu jsem o učitelské profesi uvažoval. Všichni mě od toho zrazovali a já poslechl a pedagogické vysoké škole jsem se vyhnul. Ale pořád jsem si s myšlenkou postavit se za katedru pohrával. Jezdil jsem lektorovat na různé akce pro děti i veřejnost, občas jsem se vrátil i na svůj domovský gympl. Pak mi z něj přišla nabídka nastoupit na záskok a já nadšeně zaskočil. A myslím, že jsem se v této práci našel.

Vaší aprobací je biologie. Jaké téma v biologii je podle Vás pro studenty nejnáročnější a proč? Také by mě zajímalo, jaký vztah k tomuto předmětu studenti obvykle mají?

Začnu s odpovědí od konce. Myslím si, že biologie obvykle není strašákem ani chronicky neoblíbeným předmětem. To je skvělá výchozí pozice. Zvlášť biologie člověka je obecně oblíbenou látkou. Na botaniku a zoologii si člověk musí dát pozor, protože jde žákům opravdu snadno znechutit. A z těch nádherných oborů, jejichž obsah můžeme každodenně pozorovat kolem sebe, vytvořit nezajímavou změť pojmů. Z mé zkušenosti je pak nejnáročnějším oborem genetika. Na molekulární úrovni je to pro studenty něco abstraktního, váže se k tomu spousta nových termínů, bez kterých to nejde. Navíc je zařazena až v oktávě, kdy už mají studenti často úplně jiné starosti než nějaké křížení hrášku.

Hypotetická otázka. Kdyby to bylo možné, přál byste si sám objevit a popsat nějakou dosud neprobádanou rostlinu nebo živočicha?

Zrovna tohle mě asi nikdy nelákalo. Myslím, že popisy druhů nejsou dnes v biologii to podstatné. Raději bych lépe porozuměl tomu, co už popsané je. Pochopil ekologické vazby mezi organismy, sledoval, jak se ovlivňují. Tam se nacházejí příběhy mnohem složitější, než si dokážeme představit. Proto vlastně tak rád pozoruji přírodu, je to nekonečný zásobník otázek rozvíjející fantazii i chuť k poznání. 

Zástupkyně ředitele Kateřina Divišová do nominační listiny napsala, že jste přinesl čerstvý vítr do biologie. Co si pod tím můžeme představit?

Na to bychom se asi museli zeptat paní zástupkyně, ale asi tím myslela nějaké nové nápady. Upravili jsme biologické semináře, podstatně zvětšili školní zookoutek, se kterým jsem začal už jako student, ve větší míře rozjeli biologické exkurze i projektové dny. A taky jsme odstartovali pobytové terénní cvičení z biologie, kde si naši sextáni mohou osahat spoustu vědeckých metod na praktických projektech.

Učitelství je bezesporu krásný obor. Obzvláště ale v dnešní době přináší nejrůznější výzvy. Jaké to jsou v rámci Vaší specializace?

Být zajímavější než youtube nebo tiktok. To je opravdu velká výzva. Zvykáme si na krátké, výstižné nebo zjednodušující informace. Pro nějaké komplexnější poznání docela silná konkurence. Ale jsem si jistý, že ten kontakt s člověkem technologie zatím nahradit neumí. Takže pokud do učení učitel vnese tu „člověčinu“ a nebude jen strojem na definice, zápisy a testy, tak určitě obstát může.

Další výzvou je fakt, že by škola měla žáky připravit na budoucnost. Jenže asi se shodneme na tom, že nikdo ani netušíme, co budou ty klíčové výzvy budoucnosti. A v tomto směru si myslím, že naším hlavním úkolem je podnítit chuť se učit, chuť objevovat a docílit toho, že i učení se může být zážitkem. Protože ta lidská touha po poznání, pokud se probudí, tak je univerzálně užitečná v jakýchkoliv podmínkách.

Jak například zvládáte těžší dny?

Jsou dny, kdy se mi do práce nechce. A jsou vyučovací hodiny, které se nepovedou a člověka vysají. Na to je pro mě lékem najít si kolegu na podobné vlně, se kterým to proberu, a většinou z té situace vyvstanou nějaké nové výzvy. A nakonec je to vždycky fajn. Ale ať to není jen o práci, samozřejmě si potřebuji vyčistit hlavu… s rodinou, na zahradě, na rybách.

A z opačného soudku. Je něco, na co jste skutečně za dobu svého pedagogického působení hrdý a máte z toho radost?

Velikou radost mám z toho, že se podařilo terénní cvičení z biologie zařadit do našeho ŠVP a bude tedy součástí výuky sext a druhých ročníků. Jsem přesvědčen o tom, že těch pár dní badatelské výuky v přírodě žákům opravdu hodně dá. A nejen odborných znalostí z biologie. Pracují v losovaných týmech, bez mobilního signálu, v přírodě u nádherné řeky. Učí se zážitkem a to je pro mě to nejvíc, co jim škola může dát. Za třicet let na srazu nikdo nebude vzpomínat na to, jak se učil vyjmenovávat zástupce brouků… Ale jak se ve snaze dostat přástevníka popálil o kopřivy, jak se při lovu jepic vykoupal v tůni, jak kvůli sledování ptačího zpěvu vstával zmrzlý ve čtyři ráno. Na to se nezapomíná.

Velkou radost jsem měl také ze zapojení naší školy do připomenutí 90. výročí otevření prostějovské botanické zahrady. Mimo jiné se nám tam skvěle vyvedl Den fascinace rostlinami, který připravovali studenti mého semináře. Jeden den pro žáky školy, jeden den pro veřejnost. A navštívilo ho více než 200 lidí. Krásná akce, na které se ze studentů stali odborníci a viděli, že je o jejich program zájem.

Měl byste v rukávu nějaké tipy pro začínající učitele a tedy čerstvé absolventy?

Buďte lidi. Já už tu “člověčinu” zmiňoval, ale opravdu si myslím, že je to teď ta nejsilnější zbraň každého učitele. Aspoň poodhalit to svoje lidské já. Hodně to pomůže v navázání vztahu se studenty. A oni vám to vrátí. Ta možnost poznávat pořád další a další mladé lidi je pro mě vlastně tím hlavním benefitem pedagogické práce. Moji žáci mě každý den učí a inspirují. Tak všem učitelům držím palce, ať to mají stejně. 

A možná ještě jednu radu bych měl a snad nevyzní jako klišé… Učitel je herec. Můžu být stokrát naštvaný, smutný, unavený. To všechno ale musí zůstat za dveřmi třídy. Za těmi dveřmi je jeviště kde se buduje pozitivní vztah k předmětu a učení. Nálady musí zůstat stranou. Kvůli našim problémům tu obecenstvo není. A věřte, že po dobrém výkonu umí udělat aplaus. 

… a hlavně, zlomte vaz!

Ptala se Nel Foberová