Nezakazujme, vychovávejme! Řešení školního dress code.

Patří škola mezi místa, kde mají platit pravidla oblékání, nebo jde o nepřijatelný zásah do svobody žáků? Jaroslava Ševčíková se vrací k debatě o školním dress code a zamýšlí se nad tím, zda řešením jsou další zákazy, nebo spíše důsledná výchova. V osobně laděném textu obhajuje roli školy jako prostředí, které má nejen vzdělávat, ale také kultivovat společné soužití a společenské normy.

Škola je vzdělávací instituce. Má jistý punc instituce formální. To asi nikdo nezpochybňuje, nebo ano?

Škola je ale zároveň výchovně-vzdělávací instituce. Vychovává k vychovanosti, k začleňování do dané společnosti, k morálním i kulturním hodnotám a tradicím.

Bouřlivá diskuse nad odíváním žáků ve škole mě napřed rozesmála, pak skoro rozplakala a rozesmutnila a teď cítím potřebu se také vyjádřit.

Pane jo, tolik lidí si našlo čas, aby se zabývalo tím, jak mají chodit děti do školy oblečené a kdo jim to může nařídit, zakázat, dovolit či vymluvit… A většina diskutujících nebyli učitelé.

Občané, poslanci, novináři i rodiče řešili, jak mohou či mají děti chodit oblečené do školy, která je výchovně-vzdělávací, formálně ustanovenou institucí, místem setkávání dospělých, dětí a dospívajících za účelem vzdělávání. Co může a nemůže dát škola do školního řádu, co může a nemůže vyžadovat, jak může a nemůže vychovávat. A jaké všechny vlastnosti, moc a síla byly diskutujícími oblečení přiděleny! Nestačila jsem se divit!

Titulek: Škola zakázala krátká trička, hluboké výstřihy a tepláky!

Komentáře pod ním: Hrůza, nehoráznost, zásah do svobody projevu! Bojujme za svobodný projev dětí!

Chraňme děti z chudých rodin, které mají na (značkové) tepláky, ale ne na rifle, kalhoty, či sukně. Nechme dívky vystavovat svá polonahá těla (třeba se to bude hodit při výuce anatomie v biologii). Nechme žáky masturbovat pod lavicí, hladit si vzájemně veřejně genitálie a líbat na chodbách škol, to je přece svoboda! A vzrušující smyslné odívání přece zatím (údajně) nikdo nespojil s potřebami následného sebe/ukájení! Je to jen projev identity dítěte!

Že to není tak strašné? Ale je! A na některých školách ještě horší.

Jedna škola, v zoufalství nad tím, co se na chodbách děje, po dohodě s rodiči nainstalovala kamery na chodby a vysílala dění v přímém přenosu (pod heslem se mohl připojit každý rodič). Po prvním dni vypuklo rodičovské zděšení. Mnozí z nich, šokováni tím, co viděli, jak chodí jejich děti oblékané ve škole (do školy), jak se na chodbách chovají, jak se eroticky vzrušují a ignorují napomínání učitelů… se cítili zaskočení a bezradní. Brzy se (skoro) vše změnilo. Dívky přestaly vystavovat podprsenky a kalhotky pohledům vrstevníků, nikdo nechodil v teplácích… a na chodbách nastal erotický klid. Po měsíci škola kamery i přímé vysílání rodičům odpojila. Nebylo už třeba.

Jeden ředitel školy to zhodnotil: Erotika k mládí patří. Nepatří ale do školy. Kalhotky a podprsenka jsou spodní prádlo, které nemá být zaměňováno se svrchním oděvem, totéž tílko, košilka či trenýrky. Tepláky jsou oděvem pro sport. My nic z toho ale nemůžeme zakázat. Můžeme „jen“ vychovávat. A to je dobře.

Byl se někdy někdo z těch křiklounů, bojujících na online fórech (údajně) za práva dětí, podívat do prodejny s oděvy? Tepláky, zejména ty, které nosí zmíněné děti do škol, většinou stojí víc než kalhoty. Děti je nenosí proto, že by pro ně byly dostupné, ale proto, že… otázka zní proč?

Proč nosíš do školy tepláky?, ptala se novinářka jednoho žáka. Protože je to pohodlné, rychle je stáhnu, když jdu „chcat“, anebo se chci poškrábat, ale hlavně proto, že to… učitele štve. Takže tepláky jsou prostředek k naštvání učitele.

Proč nosíš do školy ten podprsenkový top, když je ti zima?, zeptala se učitelka žákyně, která se choulila u radiátoru ve třídě.

Žákyně: Protože mi to mamka zakazuje.

Učitelka: A jaký v tom je smysl, vzdorovat mamce, když tě stejně nevidí?

Žákyně: Prostě tak. A holky to taky nosí… ale bylo vidět, že o tom přemýšlí.

Inu, to jsou opravdu důvody pro to, aby člověk mrzl, že? Další den už měla hezký svetřík, který jí chránil ledviny. Sice vystrčila mírně ušmudlané ramínko podprsenky, a odhalila rameno, ale ledviny byly v teple.

Jeden učitel vyslovil ve škole větu: Děvčata, proč vystavujete svá těla, proč se tak ponižujete? Jsou vám vidět prsa, bradavky, rozkrok. A já se na to musím dívat. Proč to děláte? Následující den už ho vyšetřovali. Dívky se mohou obnažovat, dospělý muž, tím méně učitel, se dívat nesmí a už vůbec to nesmí komentovat. To je prý svoboda.

Začínám mít trošku pocit, že nevhodné odívání není vůbec projev svobody mladých lidí, jejich názoru či identity, ale je to projev masové nákazy, epidemie a možná původně projev vzdoru, možná volání o pomoc, o to, aby si jich někdo všiml. Prostě vybočit z řady, z normy. To ale ztratilo smysl, když se nevhodné odívání stalo davovým projevem.

Anebo to vidíte jinak?

Jaroslava Ševčíková