Martin Mužík je učitelem tělem i duší, doslova žije hudbou a kreativní prací s žáky a žákyněmi. Celkově učí už více než 20 let a svou profesi by neměnil. Působí na základní škole v Říčanech a pozici hudebkáře na této škole považuje za vrchol své pracovní kariéry. Jeho škola je totiž i díky němu jedinečná: může se chlubit profilací na rozšířenou hudební výchovu a muzikou žije skutečně na plné obrátky. Působí v ní celkem 6 sborů a školní kapela, praxe na této škole je vzorem i ostatním. V „Bezručovce“ se muzicíruje i mimo hodiny hudební výchovy: hraje se zde před vyučováním, v poledních pauzách, o velkých přestávkách, po odpoledních. Přímo ve škole se natočilo již 6 CD, děti vystupovaly v televizi, zpívaly a hrály po boku mediálně známých umělců, natočily videoklip. Pan učitel tráví celý den v hudebně a ta je pro děti vždy otevřená. Heslem Martina Mužíka totiž je, že než aby hrál sám, hraje raději s dětmi. S panem učitelem jsme si povídali o tom, jak se „dělá“ hudební výchova, která děti naplňuje, o jeho cestě za hudbou a také o aktuálním tématu revizí RVP ZV.
Pane učiteli, jaká byla vlastně Vaše cesta k hudbě a učitelství?
No, rozhodně ne přímočará… Ještě ve čtvrťáku na sušickém gymnáziu jsem chtěl být vojenským pilotem, ale tenkrát mi neotevřeli ročník. Takže jsem moc ani nevěděl, čím chci být, ale měl jsem rád hudbu a 10 let jsem byl ve skautu, což mě rozhodně hodně ovlivnilo. Dostal jsem se tehdy na Pedagogickou fakultu ZČU obor hudební výchova – psychologie pro 3. stupeň. Abych pravdu řekl, tak studium mě moc nebavilo. Nebyl jsem si úplně jistý, jestli mě tam učili potřebné vědomosti a dovednosti. Pozdější praxe mi bohužel z velké části dala za pravdu. Ale muziku jsem mohl dělat 24 hodin denně. To mi ostatně vydrželo do dneška. Hudbu jsem dělal klidně i sám pro sebe, nepotřeboval jsem publikum. Velký vliv na můj hudební rozvoj měli moji rodiče. Nejen že nevynechali jediné z mých hudebních vystoupení, ale můj tatínek měl na tehdejší dobu obrovskou sbírku velmi kvalitní hudby, která se u nás denně poslouchala.
Ovlivnil Vás někdo z Vašich pedagogů?
Určitě! Především to byla paní profesorka hudební výchovy na gymnáziu Milena Nagelmüllerová. Již v 90. letech perfektně vybavila hudebnu a nechala nás tam kdykoliv „řádit“. Se spolužáky jsme mohli hodiny a hodiny jamovat. Do školy na workshopy zvala naše špičkové jazzové muzikanty a pořádala dle mého soudu velmi kvalitní studentské koncerty všude možně po Sušici. Na pedagogické fakultě to byl bezesporu pan profesor Jiří Bezděk. Přestože jsem vždy tíhnul k jazzu a moderní populární hudbě a on je skladatelem hudby vážné, neuvěřitelně mnoho toho o muzice věděl. Dal mi dobrý základ v harmonii, pochopil jsem od něj hudební formy a hlavně mě naučil milovat vážnou hudbu 20. století. Řekl bych, že většinu věcí, které při výuce používám, vím právě od něj.
Pokud vím, máte mnoho zkušeností z různých typů škol. Kde všude jste učil?
Nyní působím jako učitel hudební výchovy na základní škole s rozšířenou výukou hudební výchovy na 2. ZŠ Bezručově v Říčanech, ale za svou 21letou praxi jsem působil na různých místech: učil jsem na gymnáziích i na 1. stupni základní školy. V současné době na naší škole učím všechny hudební výchovy na celém 2. stupni. Jsem hrdý na to, že poslední inspekční zpráva výuku hudební výchovy na naší škole označila jako příklad inspirativní praxe.
V „Bezručovce“ se muzicíruje i mimo hodiny hudební výchovy: hraje se zde před vyučováním, v poledních pauzách, o velkých přestávkách, odpoledne. Pan učitel Martin Mužík tráví nejraději celý den v hudebně a ta je pro jeho žáky a žákyně vždy otevřená.
V čem přesně je Vaše výuka hudební výchovy „inspirativní praxí“? O hudební výchově se často mluví jako o předmětu, s nímž si řada učitelů v prostředí třeba 2. stupně ZŠ neví rady. Jaké jsou současné trendy a jak vlastně vypadá „hudebka“, jež by mohla inspirovat ostatní učitele?
No, to by asi lépe věděla paní inspektorka. Je to podle mě hodně o tom, kolik do toho chce člověk investovat. Můj pracovní týden, mimo výuku danou rozvrhem, vypadá takto: kromě úterka, kdy mám dozor, denně hraji o velkých přestávkách s dobrovolníky ze školní kapely. Zkoušíme nejčastěji jazzové standardy. V pondělí po vyučování je dobrovolná příprava v hudební teorii na zkoušky na konzervatoř. V úterý a čtvrtek zkoušíme se školní kapelou, ve středu o hodině volna máme dobrovolný malý komorní sbor, rána před vyučováním mám pak přípravu na různá mimořádná hudební vystoupení, kromě toho ještě máme s manželkou další dvě zkoušky sborů v rozvrhu a teď se ještě v pondělí ráno scházím s dětmi, které nechodí do tříd s rozšířenou hudebkou a chtěly by si sborově také zazpívat.
Dbám na to, aby se děti nebály dělat chyby. V muzice, stejně jako v životě, je to předpoklad kreativity. Děti se v mých hodinách absolutně beze strachu k chybám přiznávají. Když udělají chybu, je to signál pro mě, že jim to mám lépe vysvětlit a ještě procvičit.
A jaká tedy je – nebo by podle Vás měla být – současná hudební výchova?
Já bych současnou hudební výchovu viděl přednostně jako maximálně činnostní. Povídání o hudbě je sice také docela zábava, ale dle mého by výuka měla dětem dávat především rozvoj hudebnosti a osobnostních vlastností. O co ale ve výuce hodně dbám, aby se děti nebály dělat chyby a uměly na ně dobře reagovat. V muzice, stejně jako v životě, je to dle mého jeden z nejdůležitějších předpokladů kreativity. Děti se v mých hodinách absolutně beze strachu k chybám přiznávají. Zdůrazňuji jim, že když udělají chybu, nejsou pitomí, ale je to signál pro mě, že jim to mám lépe vysvětlit a ještě procvičit. Pokud něco zkazí na veřejnosti, vštěpuji jim do hlavy, ať to svedou na mě. Já jsem je připravoval, já za to ručím. A navíc, já už té ostudy zažil…
Učitel by měl být především zprostředkovatelem příležitostí. Děti jsou velmi šikovné, jsou kreativní, motivované, rychle se učí, je na ně spoleh. Kantor je pak od toho, aby jim ukázal, jak se na tyto příležitosti maximálně připravit, dodat jim odvahu, naučit je spolupracovat a především je naučit si tu příležitost užít.
Při našem rozhovoru se nemůžeme vyhnout tématu, které nyní rezonuje mezi učiteli hudební výchovy. Jde o Návrh koncepce revize vzdělávací oblasti Umění a kultura, který zveřejnil Národní pedagogický institut.
Musím říct, že mě chystaná reforma hrubě zklamala. Abych se přiznal, čekal jsem přesný opak. Vždyť bylo proklamováno, že se u dětí budou především rozvíjet osobnostní vlastnosti, jako je disciplína, schopnost práce v týmu, schopnost učit se nové, smysl pro demokracii, estetiku, wellbeing… A kde jinde se to děti mají naučit, než v uměleckých předmětech jako je HV a VV? Při prověrce z matematiky, při stříhání videa? Na co děti v dospělosti ze školy vzpomínají? Co je posunulo? Na krásné laboratorní práce z chemie? Nebo na společné koncerty, benefiční akce, výstavy… zkrátka na něco, co už útlém věku mohly vytvořit, co stálo spoustu společného úsilí, ale bylo to prostě krásné? Četl vůbec někdo z přípravné skupiny současné RVP hudební výchovy? Je tam jak dramatická výchova, tak rytmicko-pohybové činnosti a dovednosti. Že se to v mnoha případech nedělá, to je realita. Neměla by tedy revize směřovat spíš k tomu, aby se to všude dělalo dobře? Namísto toho varianta B úplně rozloží i praxi, kde se vše dělá poctivě, kde vše funguje. Důkazů mohu ukázat celou řadu: natočili jsme několik CD s dětmi (zdůrazňuji ve škole!), mám mnoho videí vystoupení našich dětí s mediálně známými umělci, jako je Pavel Šporcl nebo Aneta Langerová. Naši žáci vystupovali v televizi, máme školní sbory a školní kapelu, náš šesťák ovládá digitální mix a dělá nám zvukaře!
„Nahráli jsme CD, uspořádali úspěšný benefiční koncert těsně po COVIDu a na něm vydělali 70 000 Kč na klučinu s postižením,“ popisuje Martin Mužík jeden z úspěšných projektů jeho žáků a žákyň. Nezaháleli ani během covidové pandemie a se známým hudebníkem a písničkářem Michalem Horákem nahráli písničku Plány jdou, která má na YouTube přes 1,2 milionů zhlédnutí!
Hovoříte kriticky o jedné ze dvou variant koncepce vzdělávací oblasti Umění a kultura, kde se navrhuje možnost, že by hudební nebo výtvarná výchova ztratily své dosavadní postavení a staly se volitelnými. Učitelé hudební výchovy protestují ani ne tak proti tomu, že se mají integrovat další umělecké obory, ale hlavně proti tomu, že by na 1. nebo 2. stupni mohla HV a VV úplně vypadnout – pokud by se škola rozhodla nabídnout dětem jiné obory. Jak se díváte na navržené varianty?
Můj pohled na výše zmíněný dokument berte jako takový pohled „zdola“. V úvodu musím konstatovat, že do strany 14 se dle mého soudu jedná o moc dobrý dokument. Ovšem Otázka č. 3 u Varianty B beze vší pochybnosti zcela ignoruje stav současného školství a pozbývá elementární pedagogickou logiku.
Chystaná reforma mě hrubě zklamala. Abych se přiznal, čekal jsem přesný opak. Zkvalitnění výuky, důraz na osobnostní vlastnosti žáků. Místo toho boříme, co funguje.
To je kategorické vyjádření. Můžete blíž vysvětlit, proč se Vám prosazovaná varianta B nezamlouvá? Jde o to, že stávající obory výtvarná a hudební výchova budou na školách jen volitelné?
Jde o to, že prostor pro oblast Umění a kultura se ve skutečnosti vůbec nerozšiřuje, dojde jen k rozvolnění. Primárně vůbec nenapadám rovnost výtvarné, hudební, dramatické, taneční a pohybové a filmové/audiovizuální výchovy. Jen bych chtěl poznamenat, že jsem neslyšel o žádné škole, kde by recitační soutěž dělal nikdo jiný než češtinář. Volitelnou dramatickou výchovu, alespoň u nás, učil vždy češtinář. Vzdělávací obor na ZUŠ se jmenuje literárně dramatický obor. Ptám se tedy, proč se dramatická výchova nediskutuje v rámci češtiny? Češtináři jsou v současném českém školství ti, kteří mají s výukou této oblasti největší zkušenosti. Má nějakou logiku implementovat vzdělání do nového předmětu na člověka s nulovou zkušeností v tomto vzdělávacím oboru? Nebo je logičtější dát češtinářům větší prostor pro tuto oblast vzdělání?
V novém pojetí by do stávající oblasti Umění a kultura měla být přidána nejen dramatická výchova, ale rovnou tři další obory. Co filmová a audiovizuální výchova?
Můj postoj je i tady podobný. Pokud učitel na škole potřebuje sestříhat video, jde zpravidla za kolegou vyučujícím informatiku. Nebylo by mnohem snazší, aby kolega vyučující informatiku děti k procesu přizval a dělal to s nimi on, když to umí? Neměl by se střih a zpracování videa řešit v rámci tohoto předmětu? Případně ve výtvarné výchově, kde se práci s videem mnohdy také věnují. Ano, pokud je k tomu třeba zvuková stopa, chodí se za mnou.
Podobně vnímáte i taneční a pohybovou výchovu? Byl byste pro integraci jejích obsahů do stávajících vzdělávacích oborů?
Nebylo by lepší nějakým způsobem pouze integrovat taneční a pohybovou výchovu do hudební výchovy, když v současném pojetí HV v RVP ZV se stejně v určité míře realizuje již nyní? A dle mého je to jen ku prospěchu. Je nutné to vše fungující rozbořit, uměle implementovat do předmětu „od každého trochu, ale ve finále z toho nebude nic“? Nebo je lepší „vykopat“ v rámci nějak relativně fungující koncepce pro tyto výchovy více místa v současných předmětech, kde už jejich výuka v omezené míře probíhá?
Zastánci koncepce B ale chtějí dát dosud doplňujícím oborům plnoprávné postavení. V některých vyjádřeních se hovoří dokonce o zcela integrovaném „kulturním základu“.
Ale už neřeší, že počet vyučovacích hodin se nezvyšuje! Školství již mnoho let „jede v personálním nouzovém režimu“. Ředitelé škol shání učitele, kde se dá, a v mnohých školách mnohé věci učí, kdo má „ruce, nohy“. Vláda si zřejmě personální krizi uvědomuje, proto legislativně řeší, jak školám zajistí alespoň nějaké personální obsazení, když už ne plně kvalifikované. Ptám se tedy, kdo by nový umělecký předmět měl učit? Jaký by měl být profil absolventa pedagogické fakulty pro tento předmět? Měl by umět malovat, zpívat, tančit, hrát divadlo, hrát na nástroj, stříhat videa? Rozhodně to bude muset být vskutku renesanční člověk. Kam se na něj se svým vzděláním bude „hrabat“ takový učitel matematiky... Máme rozvinutou tuto koncepci pro pedagogické fakulty? Uvědomují si autoři navržených změn, že tuto revizi bude muset z velké části realizovat současné personální obsazení? Za dva roky se to stihne?
Ve variantě B se píše, že „není nezbytně nutné zařazovat všechny vzdělávací obsahy oblasti Umění a kultura kontinuálně v průběhu celé školní docházky ve všech ročnících, ve stejné intenzitě a formách realizace“.
Nedokážu si představit, že by se stávající obory, třeba hudební výchova, na základní škole vůbec nevyučovaly. Problémy přinese i snaha integrovat všechny navržené obory – ve stávajícím počtu hodin. Je několik způsobů, jak to pojmout, ale ve všech případech nemohu vymyslet jinou než nesmírně krkolomnou variantu. První je, že některé kulturní oblasti budou učit interní pedagogové, některé externisté (protože člověk, který by měl odučit všechny oblasti, by musel být superman). Je vymyšleno, kde shánět externisty, kteří jsou v daném kulturním oboru specialisté, zároveň jsou schopni to děti naučit (to, že je člověk specialista ve svém oboru nutně neznamená, že je to schopen předat)? Je vymyšleno, jak je platit?
A jaká je ta druhá možnost?
Některé kulturní oblasti budou učit interní pedagogové, některé budou probíhat formou např. workshopu. Opět, je vymyšleno jak a kde kvalitní lektory shánět? Jak je platit? Májí autoři koncepce vymyšleno, která konkrétní témata v jednotlivých oblastech lze vůbec takto pojmout?
Hovoří se také o blocích, jež by pojaly jednotlivé obory.
Představte si, že výuka jednotlivých kulturních oblastí bude rozložena např. do 6 let. Pokud budou jednotlivé kulturní oblasti nesmyslně zhuštěny do jednoho předmětu (když teď se vyučují minimálně ve třech) a bude se např. 2 roky učit hudební výchova, 2 roky výtvarná výchova, 2 roky taneční a pohybová výchova…, dítě nikdy nebude schopné dosáhnout takové úrovně, aby to vůbec během povinné školní docházky mohlo použít. Nezažije, když mu po koncertu publikum zatleská, nezažije reálnou výstavu svých děl, nebude schopné uspořádat taneční akademii, ani nějakou pořádnou divadelní hru. Nedáme dítěti možnost vlastní seberealizace.
Čekal jsem, že revize udělá vše pro to, aby se výuka na školách zkvalitnila. Místo toho je riziko, že se vzdělávání v uměleckých oborech na základních školách propadne do naprostého chaosu. Prosazujme výuku uměleckých oborů, ale ne na úkor jiných!
Jaké by bylo podle Vás řešení? Experti, kteří tvoří skupinu pro oblast Umění a kultura, se zjevně nemohou shodnout.
Děti jsou schopné na špičkové úrovni dělat muziku, udělat skvělý plakát, ozvučit koncert, udělat profesionální záznam, natočit CD, hrát divadlo, vyprodat sály již v současném pojetí výuky jednotlivých kulturních oblastí. Problémem je, že se to na mnohých školách dělá špatně. Čekal jsem, že revize udělá vše pro to, aby se to na většině škol dělalo skvěle. Místo toho je riziko, že se vzdělávání v uměleckých oborech na základních školách propadne do naprostého chaosu. Věřme dětem, dejme jim šanci zažít úspěch a mimořádné zážitky.
U každé reformy či revize je nejdůležitější opora v praxi a to, jestli učitelé a učitelky změnu přijmou.
Obě varianty A i B uvádějí, že se inspirovaly příklady inspirativní praxe. To je v republice těch škol tolik? Vím totiž minimálně o jedné takové, kde se učitelů hudební výchovy nikdo na nic neptal. Prosím, prosazujme výuku uměleckých oborů, ale ne na úkor jiných. Rozvíjejme je v oblastech, kde už jsou do určité míry úspěšně realizovány. Nezničme prosím to, co by fungovalo, kdyby se tomu dala patřičná péče.
Náš rozhovor se stočil zejména k aktuálním problémům. Ale zkusme jej zakončit pozitivně. Kam by podle Vašeho soudu měla revize především směřovat? Co od ní očekáváte Vy a Vaši kolegové?
Uvedl bych takový příklad. Podotýkám, že podobný projekt v naší škole proběhl několikrát: Představme si, že škola se rozhodne uspořádat benefiční koncert. Děti v češtině a výtvarné výchově připraví propagační materiály. V ORV stanoví záměr (pro koho se budou peníze vybírat). Pod vedením učitele IT zpracují propagační strategii a uskuteční ji, mimo jiné prostřednictvím sociálních sítí. Součástí koncertu bude křest CD, které se natočí ve škole. Obal děti zpracují ve výtvarné výchově. Učitel HV je zasvětí do komunikace s OSA a lisovnou. Proběhne nácvik hudebních čísel. Protože vystoupení bude mít patřičnou úroveň, na akci škola přizve nějakého známého umělce, se kterým děti i zkouší, aby se od něj něco naučily. Během koncertu po sále pobíhá 5 dětí se zrcadlovkami, fotí a natáčí. Další dítě nabírá zvuk. V češtině děcka napíší článek do místního tisku. V IT se zpracuje videozáznam a fotografie, v HV zvuk. V IT se děti dále dozví, jak to udělat, aby zveřejnění záznamu bylo legální. Bez ohledu na to, jestli se děti budou věnovat umění, odnesou si do života řadu obecně potřebných dovedností. Od revize jsem čekal, že zaručí, že se toto na českých základních školách bude dít naprosto běžně.
Děkujeme za rozhovor!
Připravila redakce U21
Video: Michal Horák feat. ZŠ Říčany | Plány jdou (Official Video), Michal Horák na YouTube